Hra se nemá za co stydět. Přináší spoustu nového, ale také spoustu stejného, něco frustrujícího a něco geniálního. Obecně bych mohl říct, že hra má více „duše“. V rámci příběhu, světa, vizuálu a hlavní postavy, tak je vše vyšperkované do obrovských i jemných detailů. Díky tomu, že hlavní postava mluví, tak je možné jít více do hloubky s interakcemi u postav. Navíc v průběhu hry hráč získá možnost hrát hudbu (vybrnkávat melodii na svou zbraň pomocí struny z hedvábí), a díky tomu celý svět získá úplně jiný rozměr. Kromě jasných momentů kvůli příběhu (vstupování do vzpomínek atd) nebo třeba získání Architect Melody!, tak hráč může hrát kdykoliv a u kohokoliv, a ta postavička se pozastaví, začne broukat svojí unikátní melodii a u toho nám textem poví něco hluboce osobního. To je tak absurdní dokonalý detail, že je to prostě úžasné. Kolik to navíc muselo dát práce. Svět je plný rozličných a roztomilých postaviček. Navíc je příběh dosti temný a bohužel, spousta z nich dojde ne úplně šťastnému konci. Více o příběhu už neřeknu.
Hudba a melodie je velkou součástí této hry. V rámci příběhu se vše pomocí ní posouvá. A kolikrát je to husí kůží plný zážitek. Soundtrack je také dechberoucí, každá oblast má svou hudbu, a každý důležitý moment též. Bellhart, Red Maiden, Choral Chambers, High Halls, Last Dive, to je jenom krátký výpich melodií. Moje nejvíc oblíbené jsou Choral Cahmbers a High Halls. S hudbou je úzce spojen i art design. Ten je naprosto dokonalý, stejně jako v prvním díle. Svět je plný jemných detailů, vše se hýbe, dýchá a žije. Animace postaviček a tvorů je také krásně detailní. Samotný design všeho živého a neživého je naprosto unikátní.










