Legie: Operace Thümmel - František Kotleta

Databázeknih

Dva velmi úspěšní literární autoři František Kotleta a Kristýna Sněgoňová nejspíše jednoho dne dali řeč, atak nějak si řekli: „Hele, já píšu zábavné, akční a prostě cool příběhy, no a ty, ty je píšeš taky. Co takhle vytvořit obrovský vesmír, do toho fláknout hrdiny a vyprávět jeden velký mega příběh? Nebyla by to pecka? Hele, víš ty co? Jdeme do toho“. Možná takhle nějak probíhal rozhovor těchto dvou autorů. Jasné je jen jedno. Legie, knižní sérii, která bude mít celkem dvanáct knih (aktuálně jde ven pátá kniha) a oba autoři se budou různorodě střídat v jejich psaní.

Menší drobnost na úvod, píšu tyto řádky ve chvíli, kdy jsem přečetl už druhou knihu v sérii. Takže už mám o jednu knihu znalostí tohoto světa navíc.

První kniha této velké ságy má název Operace Thümmel a je psána Františkem Kotletou. Ten si tedy uzmul první zářez a vykopnutí téhle ságy.

Lidstvo dostalo na prdel. Jednoho dne přiletěli mimozemšťani a prostě nás smahli. Lidstvo bylo podrobeno a rozvezeno do různých koutů vesmíru, ať už jako otroci na práci v dolech, anebo jako maso do konzerv. Náš hlavní hrdina Kapitán Moravec, býval analytikem bezpečnostní informační služby České republiky BIS. Ze země je odvezen na jinou planetu, do těžební stanice, kde se těží chepit, radioaktivní ruda, která je pro mimozemské společenství velmi cenná. Toto společenství je navíc velmi zvláštní. Sdružuje mnoho vesmírných druhů (o těch trochu později), ale jeden druh jim však vládne. Navíc se řídí tzv Skarem, což je takový systém – pokud jsi efektivní, tak budeš mít i postavení a díky tomu budeš ještě efektivnější pro společenství. Náš hrdina dobře poznal, že přímí vzdor je jasná cesta do konzervy, a proto se rozhodl stát efektivním, a dělat, co mu jde nejlépe, analyzovat a bojovat v pozadí. Jeho druh jím však díky tomu pohrdá ještě víc. Aby taky ne, když ho všichni ostatní vidí jen jako zrádce. Jenže Operace Thümmel je v plném proudu.

Mega hustej nářez - František Kotleta

Databázeknih

Úvod posledního dílu trilogie se přesouvá na úplně jiné místo, než kde nás nechal konec druhé knihy. Náš hlavní hrdina tu pracuje s novou postavou a připravuje půdu pro další budoucí události. Takže abychom dostali odpovědi na otázky z konce předchozí knihy, tak si musíme prokousat touto první kapitolou.

Hned pak skočíme tam, kam celou dobu čtenář chtěl, už od prvních stránek. Setkání s Uhříkem. Zjistíme, co se mu stalo, proč vypadá, jak vypadá a hlavní hrdina dostane staronového spojence s jeho gangem. Gang je navíc velmi dobrý v technologiích a bojuje s Kartany po svém. O postavě s přezdívkou Alenka, jsme už slyšeli v předchozí knize (toho tam taky původně Bezzemek hledal).

Díky jeho informacím se hlavní hrdinové pokusí přerušit jednání vysokých pohlavárů jak ze strany lidí tak i Kartanů. Do party se samozřejmě přidá Gerhard. Tato část je parádní, plná hlášek a výborné akce. Těmhle třem postavám to spolu náramně sluší. Také se tam setkají s novým druhem mimozemšťana, druhem, se kterým mají Kartané spory. V tuto chvíli vzniká neobvyklé spojenectví. Mimozemšťan samozřejmě nemluví lidskou řečí a tak je velká část příběhu věnována postupnému budovaní jejich komunikace. Je to velmi chytře udělané. Díky tomu se dozvídáme o vesmíru zase o něco více. Naše parta navíc dá do kupy plán na zničení dvou mateřských lodí Kartanů, které hlídají na oběžné dráze, a hrozí destrukcí měst, pokud by se kdokoliv postavil na odpor. 

Fakt hustej nářez - František Kotleta

Databázeknih

Máme tu pokračování Hustého nářezu a rozhodně se jedná o zlepšení ve všech směrech, oproti první knize. Hlavní hrdina dostává k ruce (na delší čas) svého odvěkého Německého nepřítele, upíra Gerharda. Jak už jsem psal ve článku k první knize. Jakmile tyhle dva jsou spolu, tak jsou to nejlepší části knihy. No a tady jsou spolu docela často. Jejich vzájemný respekt, hluboká minulost, bitvy a celkově jejich povahy dávají vzniku parádním a zábavným dialogů.

Bohužel další postavy jsou tomu všemu tak nějak upozaděné, i když Diana a jeho gang transvestitů byl velmi zábavný a působil velmi originálně. Hlavně i to, jak je Kotleta psal v knize. Srandovně si totiž hrál s ženským a mužským rodem: Diana se na něj podíval. Já vím, že je to prkotina, ale byla to sranda a nemyslím to nijak v urážlivém slova smyslu.

Ještě vlastně dostaneme novou zápornou postavu. Postava z přebalu knihy. Fred. Upíří potomek nenáviděné Kristiny z první knihy.  Bohužel mi přišlo, že je tu takovým obyčejný, až nevyužitý i když se v příběhu ukazuje docela často. Možná mu chyběla nějaká větší hloubka. Kdo ví.

Ještě jedna zmínka k našemu hlavnímu duo upírů, kterou jsem psal už v prvním článku. Kdykoliv Bezzemek a Gerhard vzpomínají na minulost, tak je to výborná záležitost. Hodně pěkně to prohlubuje jejich vztah a přidává to velmi zajímavé koření do celkového vyprávění. Toto je velmi silný unikátní prvek této Kotletovi knižní série. Něco jako byl jazyk (řeč, mluva) v jeho jiné knižní sérii Spad. 

Hustej nářez - František Kotleta

Databázeknih

Nová série, ehm pardon, stará série, nová pro mě, od autora Františka Kotlety – Hustej Nářez.

Příběh a jeho zasazení je asi nejvíce podobný Jiřímu Kulhánkovi a jeho Nočnímu Klubu. Teď už naplno rozumím, proč je Kotletovi přezdíváno nový Kulhánek. Protože tohle je prostě „hustej nářez“, nic víc a nic míň. Běhají tu upíři, mimozemšťani a transvestiti… ti jsou vlastně až ve druhém díle, tak ti zrovna ne, prozatím.

Vše se točí kolem Jana Bezzemka, českého upíra, a jeho boje vůči okupační mimozemské rase jménem Karatani. V úvodu knihy se podaří mimozemšťanům rozprášit většinu upírských klanů (jako jedni z mála ještě proti okupaci bojovali) a tak náš hlavní hrdina musí utéct do pozadí a se zbývající hrstkou nepravděpodobných spojenců se pokusit přežít a zachránit lidskou rasu od útlaku.

Tam kde příběh exceluje nejvíce a baví je prolínání hrdinovy historie se současným děním. Jeho postava je spjata silně s českou historií a díky jeho dlouhověkosti zažila už mnoho bitev a událostí. Proto často komentuje a posouvá příběh pomocí vzpomínek na nějaké události z dávné minulosti. Například bitva na Bílé hoře apod. 

Řetězová reakce - František Kotleta

Databazeknih

Máme tu poslední knihu (zatím) ze série Spad. Četla se mi velmi rychle. První den jsem prolétl kolem 150 stran a druhý den jsem knihu sfouknul celou. Na mě je to neskutečný výkon. Buď se kniha strašně dobře četla, anebo jsem byl neskutečně hladový po čtivu. Kdo ví.

Hlavní postava je tentokrát Alice - Michálkova nejvěrnější parťačka. Je to docela zvláštní a chvíli si člověk musí zvykat na to čtení v ženském rodě. Přecijen jsem teď byl 3 knihy chlap v podání hlavní postavy plukovníka Michálka.

Příběh pokračuje po událostech předchozí knihy Rázová vlna, ale časově se nacházíme před závěrečným epilogem, který onu knihu ukončoval. Hlavním nepřítelem jsou tu zkorumpovaní vládci Prahy. Lidé, kterým se nelíbí nové pořádky, které naši hrdinové nastolili při minulých událostech v Brně a všemožně se snaží získat svůj vliv právě v jeho okolí (drancují jejich farmy a narušují obchody). Alice je proto donucena se do bývalého hlavního města vydat a pokusit se s nimi vyjednávat. Praha se od dob první knihy změnila a to rozhodně k horšímu. Otroci, obchod se zbraněmi, vykořisťování lidí a prostě všechny ty super věci co se dělají, když máte koho vykořisťovat a u moci sedí prasata.

V Praze se Alice potkává se skupinou Arabských „poutníků“. Zpočátku se jeví jako velice přátelští a zachrání si při Pražských problémech navzájem životy. Jenže Alice nemá tušení, že právě po selhání vyjednávání je tato skupina najata (je vypsána odměna), aby se o ni a její přátele postarala. Zde ale hlavní velitel Arabské skupiny udělá velkou chybu. Místo toho, aby ji zabil, tak ji prodá na otrokářskou loď do Hamburku. V tento moment tato kniha naplno začíná.

Alice v okovech. Sledujeme její boj s novým osudem. Cesta do německého města. Otrocká práce v továrně a spřádání plánů na útěk. Od této části jsem chytal neskutečné vibrace à la Noční klub od Jiřího Kulhánka. 

Rázová vlna - František Kotleta

Databazeknih

„Jen pro ten dnešní den stojí za to žít…“

Třetí kniha Rázová vlna pokračuje přesně tam, kde jsme naše hobity nechali. Následuje zběsilé rozhodnutí a hrdinům se podaří spojit s Japonci a jim se podaří tři rakety sestřelit, ale poslední přesto dopadne a slyšíme už jen šum ze satelitního telefonu. Hanako… pardon Nacumi propadně ještě ve větší zoufalství a je rozhodnuta svůj život ukončit, ale Michálek ji přesvědčí, aby žila a pomstila se do posledního muže z řad Měnitelů. Vydávají se společně na cestu samuraje. A samozřejmě se Michálek a Hanako… pardon Nacumi do sebe zamilují (jejich vztah už se takhle vyvíjel v průběhu předchozí knihy).

Únik ze základny. Pronásledování naší skupiny. Ukrývání po okolí a ukázka další nechutnosti a brutality Měnitelů. Ti už totiž prohlásili, že plán vstupuje do poslední fáze, a tak už se jen vraždí, znásilňuje a pálí. Rodina, u které se naše skupina schovala, to zažije z první ruky a po masakru na obou stranách přežijí jenom dvě dívky. Když dorazí k Divokým, tak následuje jeden hodně boží proslov od hlavní postavy Michálka směrem k oné dívce. Ona pak už jen propukne v slzy, protože už prostě neměla naději, ale jeho slova jsou něco, na co nikdy nezapomene. Nevěděla, že ještě takový muž na tomhle světě existuje. To bylo strašně husté.

Následuje akce u Divokých, kde se to jako vždy totálně posere. Tak nějak to mají postavy pořád ve zvyku. Ale díky různým událostem (Jitřenka a Marika, ta dívka co je doprovázela do Krakova) se jim podaří uplatnit právo na vyzvání nové náčelnice k boji o vládnutí. Alice se toho ujme a nové náčelnici natrhne zadek a stává se novou náčelnicí Divokých. Také jí je pak na tvář vytetována vrána. Díky tomu aspoň vím, kdo je na obálce třetí a čtvrté knihy. Nastává chvilka klidu a zkušené upevnění moci v klanu Divokých. Libí se mi, jak hlavní hrdinové jsou zkušení vojáci a prostě díky svým zkušenostem mají nad nezkušeným světem navrch. Je to plné skvělých situací. Hlavně pro Ryena. Díky novým informacím od zajatce Žolíka (postava z první knihy) se vydávají s Divokými na cestu dále na východ tam, kam táhnou Měnitelé k jejich poslednímu plánu.

Poločas rozpadu - František Kotleta

Databazeknih

Tento druhý díl v knižní sérii Spad se čte mnohem lépe než jeho předchůdce. Je to pro mne dáno hlavně tím, že už prostě hlavní postavy známe a neztrácíme tak čas. Skáčeme rovnou do akce. Autor nemusí vůbec pomalu našlapovat jako předtím.

První věc, co musím hnedka sdělit. Tato kniha končí v polovině hlavního příběhu. Na konci čeká pěkný „Sylvester Stallone visící z útesu“ a příběh pokračuje ze stejného místa v knize třetí - Řetězová reakce.

Zpátky na začátek. Příběh se posouvá o asi 13 měsíců po konci událostí z první knihy. A je strašně fajn sledovat, jak to všechno dopadlo s Brnem a hrdiny po jeho dobytí. Vrací se samozřejmě všichni známí. Hlavní postavu Michálka alias hrdiny z Istanbulu mají všichni ve velké úctě a do Brna se stahuje celé okolí za lepším životem. Navíc naše skupina pořádá výpady do okolí a snaží se rozbít obchod s otroky. No a přesně při jedné takové akci hlavní hrdinové střetnou novou postavu a hybatele pro nový příběh. Japonku jménem Hanako… pardon Nacumi.

Následující útok na severní farmu od Brna nám představí novou hrozbu v podobě skupiny Měnitelů. Magorského kultu, který se rozhodl dokončit to, co předchozí jaderná válka nestihla a proměnit svět tak, jak bylo předurčeno. No a jak jinak než díky jaderným hlavicím, které se válejí všude po Evropě. Kotleta tenhle kult vykresluje do nechutných detailů a dělá to tak, aby vám nebylo vůbec líto toho, když je naši hlavní hrdinové budou odpravovat jak na běžícím pásu. Celá jejich hierarchie, kdy tu máme velmistra, mistry, vojáky pod nimi a „čubky“. Měnitelé si totiž z žen udělaly vymyté nástroje, se kterými si můžou dělat co chtějí.

Spad - František Kotleta

Databazeknih

Druhá kniha z mého plného mrazáku Kotlet a už teď mohu říci, že se mi líbila více, než ta první - Underground.

Sprostota. Ta je zde už od začátku na „normální“ lidské úrovni. Takže jsem s ní neměl vůbec žádný problém. Kur…, dopr…, šu… tu lítalo přesně ve chvílích, kdy to sedlo do situace. Nebo je taky dost možné, že je knížka úplně stejně přehnaně sprostomluvná, jako byl Underground, ale můj mozek si na to už zvyknul a nevidím v tom ten problém, jako ze začátku.

Velmi zajímavým prvkem bylo i použití článků z novin z jistého Japonského zpravodaje na začátku každé kapitoly. To byl velmi zábavný a pro příběh dobře dokreslující detail. Díky těmto článkům jsme totiž zjistili, co se ve světě posralo ještě před tím, než naše kniha začala. Navíc v těchto novinových článcích je asi největší korelace s dnešním světem a celkově se stupiditou a chováním vladnoucích mocností.

Hlavní hrdina zde byl hodně v pohodě. Zajímalo by mě, kolik že to vykouřil doutníků za celý příběh. Popotahuje to do sebe jako největší uhelná elektrárna. K ruce tu má parťačku Alici - velmi zkušenou vojandu z dob válek. Mezi nimi to šlape náramně. Házejí na sebe hlášky a prostě jejich vztah funguje a něco si už zažili. Po chvilce k sobě přiberou pár dalších postav a s nimi to šlape také na pohodu. Tedy možná až na postavu Hany, ale to měl být ze začátku prostě spratek a hybatel děje. Takže ji odpouštím. No a ke konci tam byla v podstatě vystrčena a odložena stranou mimo dění.

Underground - František Kotleta

Databazeknih

Rok 2020, bude to pro mě obroda ve smyslu čtení knížek? Kdo ví. Fakta za mě mluví zatím takto: pět přečtených knih od března do května. To je na mě neskutečná palba. Protože už jsem mnoho let nevzal knihu do ruky. Jako vzal, ale hned ji zase položil někam jinam, protože mi byla v cestě.

Takže hned začnu onou první (i když recenzově třetí) knihou, kterou jsem začal v březnu číst. Underground od Františka Kotlety. Tzv. nástupce legendárního Jiřího Kulhánka.

První věc, co mě praštila do očí (nebo do uší?) je vulgární mluva v knize. Už od první stránky tu létají sprostá slova a za mě tím první třetina knihy dost trpí. Sprostá slova jsou fajn, ale v začátku knihy mi přišlo, že působila dost nuceně. Hele, tady to můžu říci absurdně sprostě, než abych to řekl normálně. Jakmile se příběh pak trochu dále posune, tak jich razantně ubude a autor s nimi pak dokáže lépe pracovat. V ten moment začnou působit správně nebo zábavně, místo toho nuceného dojmu ze začátku. Už se sprostá mluva stane přirozenější.

Hlavní postava je docela fajn. Není to nějaký blbec a dá se mu fandit. Z dalších postav musím velmi pochválit „digitální“ čarodějku (můžeme ji vidět na obálce knihy) Fairy Fay. Jejich interakce se mi moc líbila a přišla mi velmi přirozená. Navíc Fay se chovala k němu úplně normálně a logicky (možná až na jednu malou věc, která tam ale spíš byla pro „zdržení“ děje). Žádné křičení nebo fňukání. Což mi přišlo, jako příjemná změna od různých příběhů, které jsem posledních pár let viděl. Jen zamrzí, že jejich finále tak nějak vyšumí do ztracena. Jakoby se nic nestalo. To mě mrzelo. Navíc ve finále už tam Fay nemá moc místo a spíš je upozaděna. Rád bych, kdyby tam sehrála větší roli.