 |
| Metacritic |
Od té doby studio na hře plně pracovalo, látalo chyby, „vytuňovalo“ co jen mohlo a nedávno vydalo aktualizaci verze 1.6, do toho moji chuť o tenhle svět pošimral animovaný seriál Cyberpunk: Edgerunners na platformě Netflix (zde moje trošku rozporuplná recenze), a v rámci toho ještě se hra přesunula do slevy za 29,99€ (50% sleva). V tento moment byly všechny hvězdy (a plány marketinkového studia CD Projektu Red) v konjunkci k tomu, abych se do této hry konečně vydal. Po neuvěřitelných 20 měsících po původním vydání. Jak to dopadlo?
Uf, dlouhý úvod máme za sebou. Ve hře jsem dle statistiky strávil 48 hodin, kompletnost hry mám na 48%, hehe hustý. Dle dalších statistik průměrnost mezi hráčskou základnou je 56 hodin a 22% kompletnost. Taky jsem si prošel i všechny možné konce, ale o tom až později.
Pozitiva. Svět, atmosféra, historie, život. Cyberpunk na vás opravdu dýchá ze všech stran. Různé klany lidí, ať už šílenci do modifikací, nomádi, korporát anebo pouliční gangy. Město je charakterem velmi barvitě rozerváno ideologiemi a lidský život zde má velmi malou hodnotu. Korporace utlačují obyčejné lidi, ty se zase rvou mezi sebou apod. Chtíč a peníze jsou hlavní pohon tohoto světa. Vizuálně je město velmi pěkně udělané. Všudy přítomné neony, odlesky, šílené reklamy a vše, co k cyberpunku tohoto světa patří.
V rámci grafiky, také neskutečně vyčnívají postavy. Každá důležitá příběhová postava je vymodelována opravdu živě, a to samé platí pro jejich obličejové animace. Dokážete z nich vyčíst strach, starost, opovržení, prostě všechno. Tohle jim herní engine zvládá na výbornou. Je to ale jen při „klidných“ rozhovorech. Jakmile se dostane do volného prostoru je to pryč.
Jak to, tak bývá u takhle masivní hry, tak tu máme jeden velký hlavní příběh a k němu tunu vedlejších příběhových odboček. Kolikrát mi ony vedlejší úkoly přišly mnohem zajímavější než hlavní příběh. Což je vlastně i dobře.
Hrál jsem za původ Nomád, takže člověk z pustiny, co se vydává do Night City za lepším životem. Úvodní prácička mě seznámí s postavou Jackieho Wellese, díky němu se dostanu do města a spolu začneme tvořit naši legendu, jako žoldáci k cestě na vrchol. Po krátkém úvodu dostaneme „tu“ hlavní prácičku, která nás má posunou do vyšší ligy. Jak to tak ale bývá, všechno jde do sraček a mi jako hlavní hrdina s jménem V, končíme s dírou v hlavě na nedaleké skládce. Jenže ďábel s námi měl úplně jiné plány. Totiž úkolem mise, bylo ukrást specifický prototyp čipu, a díky všemu tomu zmatku jsme si tento čip museli implementovat do neurálního rozhraní. V onen moment, kdy nám proletěla hlavou kulka a mozek dostat pecku, se čip postaral o to, aby nás zachránil a začal nám mozek upravovat dle jeho naprogramování. Jo, a taky jedna jeho zábavná vlastnost, na onom čipu je nainstalované vědomí osoby z roku 2023, jménem Johny Silverhand. V tento moment končí úvod příběhu, a začíná cesta za bojem o holý život. Dokážeme zabránit přepisování našeho mozku, nebo získá Johny (hraje ho Keanu „You're breathtaking“ Reeves) úplnou kontrolu a dokončí svoje plány z roku 2023?
Johny se nám celou hru zobrazuje jako digitální postava, všechno komentuje, na vše má svůj názor a odhaluje nám všemožné zákoutí světa. Tento prvek patří k tomu, co hlavní příběh táhne. Vztah V a Johnyho je super a jen hráč rozhoduje (v rámci nastavených konců) jak se to mezi nimi vyvine. Navíc je Johny „známá firma“ a díky tomu má hlavní příběh správný šmrnc a unikátnost.
Z vedlejších postav byly zajímavé ještě Judy Álvarez, Goro Takemura nebo umělá inteligence Delamain. Každý z nich má svůj podíl na zajímavosti světa, ve kterém se nacházíme.
V poslední řadě v rámci pozitiv, bych ještě měl zmínit hudbu, ta jako taková, byla dobře elektronická (jak má ve světě cyberpunku být), ale také se do výběru dostal i čistý rock.
Teď taková polo-negativa. Zvolený herní styl. FPS, neboli pohled z vlastních očí. Ať už toto může v jistém smyslu vtáhnout hráče více do hry, tak pro hru, která je takto silně příběhově laděná, to dle mého názoru znamená ztrátu epičnosti v příběhu. Spousta hodně zajímavých příběhových momentů by si zde zasloužila cut-scénu nebo jinak postavenou kameru. Jenže mi to v 95 procentech případů sledujeme z pohledu našich očí. Můžeme se otáčet dle libosti, nebo poodejít pryč. Což byla hrozná škoda, často ta scéna pro mě neměla takový emotivní dopad, jenom proto, že jsem se koukal jinam, nebo že postavy stály jinak otočené. A právě i to, že je to designované na tenhle způsob, tak ty postavy v těchto momentech v podstatě jenom stojí před hráčem a mluví. Jakmile se začne něco dít, tak už jsme zase v pohybu a celý příběhový dopad, aspoň pro mě, byl ztracen. O to jsou pak vzácnější momenty, kdy nás hra „zamkne“ a hýbe s námi sama. V těchto chvílích to vyprávění bylo mnohem přirozenější. To vtažení do děje díky hernímu stylu FPS mělo pro mě spíše opačný účinek. Bohužel ale kvůli tomu máme pak hlavně jenom povídání (stojící postavy, telefon). Tohle je spíš takový výkřik do světa, než úplně nutně kritika na Cyberpunk 2077.
Muhaha a teď negativa. Zatím jsem se skoro vůbec nezmínil o herní části. No, to teď napravíme. Vyhodil bych člověka, co navrhoval inventář, správu s vybavením, celkově herní interface pro správu postavy, telefonních rozhovoru a SMS. Pane bože, vždyť se jedná o titul z herní špičky, a navíc z roku 2020. Menu a vše okolo mi přijde zaseknuté v roce 2013. V různých misích mi hra sama od sebe přeházela vybrané zbraně nebo oblečení (díky tomu jsem si je nechtěně prodal nebo rozebral). Hra je postavená na tom, že sbíráte úplně všechno a pak to můžete rozebírat nebo prodávat. Zbraně jsou nepřehledné, jde rozebírat v onen moment vždy jen jedna. Takže jsem kolikrát stál, a několik minut mačkal tlačítko, abych zbraně po jedné rozebral. Zbraní jsou desítky nebo možná stovky. Takže je procházet nebo se v nich vyznat bylo opravdu nepřehledné. Nakonec jsem zůstal u katany a revolveru a zbytek jsem prostě rozebíral.
Navigace v UI byla hrozná, procházení informacemi, čtení zpráv od důležitých postav atd. I něco jako telefonní seznam byl jen řádek textu se jmény. Přitom tam obrázek pro každou postavu měli, jen ho tak divně natočily a zmenšily, že jsem ho pořádně ani neviděl.
Ovládání ve světě bylo taky divný. Normálně bych chtěl, aby když zmáčknu tlačítko 1-3 na vytažení zbraně, tak když ho zmáčknu znovu, tak ji zase postava schová. Rotující tlačítko pro výběr zbraní bylo na myši utrpení. Celkově jsou to takové malé detaily, co akorát rozčilují.
Hodně misí se skládalo z toho, že jste v nějaké části za onou osobu museli chvíli jít, zatímco ona něco vyprávěla. To bylo kolikrát neskutečné utrpení. Postava jde pomalu, zastavuje a čeká na vás. Nebo ještě velkým prvkem je jízda v autě, kde si obě postavy spolu povídají. Tam mi tempo nevadilo, ale to, jak to bylo zpracované už jo. Scénu sledujeme uvnitř vozu, auto pluje jako obří cihla po silnici, nijak se netřese nebo plynule nezatáčí. Neskutečně mě to vytrhovalo z momentu. Prostě odbočení o 90° není cool.
Velký problém jsem měl se zvukem. Hraji na 5.1 reproduktorech a hra ve volném prostoru funguje v pohodě. Jenže jakmile přejde na příběhové momenty, tak mi rozhovory hráli jen z předních reproduktorů a bylo jedno kde jsem v ten moment byl. To samé, když jsem mluvil jako hlavní postava, nebo něco komentoval Johny, tak se mi to často náhodně „zamklo“ buď na levý nebo pravý reproduktor a po celou dobu scény to tak zůstalo. Ohledně zvuku ještě jedna věc, často se ztratili zvuky na drobnosti, zvednutí zbraní, bouchnutí dveří u auta. Ano, prkotiny, možná, ale když prostě někam dojedu nebo když příběhově sedám do auta, tak chci slyšet ten svět. Takhle bylo pořád ticho a postavy jen mluvili. Situace pak působili strašně ploše a atmosféra byla v trapu.
Hra má strašný problém vysvětlil svoje základní mechaniky. Hlavně že tam mám přes 350 textových záznamů (které pochybuji že si někdo přečte) ale jak se upgraduje postava, nebo jak fungují jednotlivé třídy zbraní to ne. To se hodí v průběhu mise do takového malého zeleného okénka a pak nic. Co takhle udělat v úvodu úkol, který provede s hráčem první upgrade? Až do 15 levelu jsem si neuvědomil, že můžu skillovat základní strom atributů, perky ano, ale atributy ne.
Ani bych nechtěl vidět, jak hra vypadala v datu vydání. Všechny tyhle negativa, co jsem popsal před chvíli, mě dost šokují z toho důvodu, že to hraji 20 měsíců po vydání. Přijdou mi jako problémy, které by mělo jít lehce opravit. Jako jo, grafické chyby, pády a jiné, těch bylo velké minimum. Jenže ty by tam neměly být od začátku vůbec.
Tak zase zpátky do obecné roviny a pozitiv. Hra má tuším asi 5 konců. Úspěšně jsem si projel skoro všechny. První jsem měl ten pro korporace. Nejvíc se mi líbil ten s nomády a emočně mě asi zasáhl nejvíc konec, kdy se rozhodnete situaci ukončit sami. Jakmile začnou titulky, tak vám totiž všechny příběhové postavy nechají záznam v telefonu a zpráva od Judy Álvarez mě slušně dohnala k slzám. Jinak obecně ke konci nemám co vytknout, nebylo to nejhorší. Žádné volení modré, červené nebo zelené se nekonalo.
Co mě mrzí, je promarněná příležitost ohledně kyberprostoru. Celý svět má obrovskou historii a stav kybernetické sítě. Divoké umělé inteligence, černá zeď, která je drží v prostoru na uzdě. Sice se tam lehce podíváme, ale to je vše. Přišlo mi to jako nevyužitý obrovský potenciál.
Po dokončení jsem hozen zpátky do města a můžu se věnovat desítky hodin vedlejší úkolům, zakázkám a tajemstvím Night City. Uvidím, zda se tam ještě někdy vydám.
Finální souhrn. Snad už jen v pár větách. Za 29,99€
to byla hra úplně v pohodě. Příběhově se mi to líbilo. Výborný dabing a
vše okolo. Se hrou mám problémy, které jsem popsal v předchozích řádcích. Jsou
to hlavně designové volby, které tvůrci zvolily. Co si ale nedokážu představit,
že bych za hru dal 59,99€ a k tomu ji hrál ve stavu, v jakém byla při
vydání. V moment, jaký vidím teď, je pro mě hra tak 7-8/10. Ale budu k ní
ohleduplný a zvolím 8/10. Hlavně díky tomu světu.
Ještě mě čeká přečtení knižního průvodce z onoho světa - Svět hry Cyberpunk 2077. Na ten se docela těším.
Žádné komentáře:
Okomentovat