 |
| Metacritic |
Takže jsem tento kousek měl v hledáčku už pěkně dlouho. JRPG a navíc zabalené v Japonském anime stylu, musím zahrát… A taky se tak stalo. Byl to boj, ale po 90 hodinách, 54 minutách a postavě na 70lvl můžu hrdě napsat – dohráno.
Ještě se musím na chvíli zaobírat verzemi hry. Původní hra vyšla na PS3 v roce 2016 a pak následně vyšel port pro PS4. Tento port jsem hrál právě já. Jenže ona je tu ještě jedna verze. Persona 5 Royal. Považoval jsem to za jakýsi datadisk (to je ale Persona 5 Strikers), a protože hra byla za plnou cenu, tak jsem ji ignoroval. Bohužel chybně. Verze Royal totiž není pokračování, ale revitalizace, doladění, upravení technického stavu hry pro PS4 a rok 2020, přidání velkého množství obsahu (snad přes 30 hodin) a nových postav… Takže když budu brblat na některé věci, tak je velká možnost, že byli ve verzi Royal upraveny.
Jsem nováčkem pro sérii Persona. Naštěstí není nutnost znát předchozí díly. Série se chová podobně, jako série Final Fantasy. Každý díl stojí samostatně a maximálně si užijete nějaké to pomrkávání z předchozích dílů od tvůrců pro fanoušky. Je to Japonská hra, takže čekejte existencionální pohled na svět a o těžkou analýzu jsoucna.
Hrajeme za skoro němého hrdinu Jokera. Studenta, který byl falešně obviněn z napadení vysokého činitele a díky tomu má záznam v trestním rejstříku. Aby utekl pomluvám a mohl aspoň trochu žít, tak je přesunut do jiného města a jiné školy. Jenže tato jeho minulost se s ním pořád táhne. Takže jsme přesně ten přestupující student, který je středobodem každého školního Japonského anime. Navíc tu máme kognitivní svět, místo, kde se mohou zhmotňovat touhy a přání lidí a náš hlavní hrdina je schopen toto místo navštívit a vyvolat svou vlastní Personu, ztělesnění jeho osobnosti, aby díky ní, na těchto místech byl schopen bojovat. Následně pak měnit srdce lidí, kteří byli svou vlastní touhou pokřiveni a ubližovali svému okolí. Do toho všeho musí pořád řádně studovat, nevyčnívat, budovat své dovednosti, udělat si přátele a setkávat se s tajemným dlouho-nosím mužem ve svých snech, který po něm chce, aby zachránil svět od úplného zničení. Zní to „jednoduše“? Ale je to bomba.
Hra staví na těchto faktorech. Máme tu bojový tahový systém jako v sérii Final Fatasy. Školní život. Dovednosti postavy – odvaha, vědomosti, charisma, zručnost, milost. Vztahy přátel a okolí. Všechno tohle je spolu propletené a vše se vším souvisí. Navíc je hra řízena časem a kalendářem. Máte jasně stanový den. Musíte jít do školy. Pak se učit, nebo dělat nějaké úkoly a až pak máte volný čas. V tu chvíli je volba na vás. Půjdete si zvyšovat dovednosti (jít studovat do restaurace, přečíst si knihu, zahrát si baseball, jít na brigádu) anebo zlepšovat úroveň vztahu s okolím. Ze všeho něco získáváte, ale není dostatek času vytáhnout vše na maximální úroveň. Navíc jak příběh pokračuje, tak potkáme spoustu nových postav, nových parťáku co vám pomáhají v bitvě, tunu vedlejších postav a sám hlavní příběh letí jak splašený. Celá hra je takový simulátor managementu času. Každý příběhový úsek má totiž svůj deadline. Co budete dělat do jeho konce, je jen a jen na vás.
Hra silně vyniká právě v příbězích postav a příběhu jako celku. Je to mix klasickým anime klišé, ale i nových pohledů na tyto známe charaktery. Postavy vám brzi přirostou k srdci a stávají se jedním z faktorů, proč chcete hru dohrát až do zdárného konce. Hra jako taková je neskutečně ukecaná. Klidně může uběhnout hodina a vy jste se jen přesouvali v příběhu dál. Což mi nějak nevadilo, ale díky ukládacímu systému to bylo někdy lehce frustrující. Například když porazíte těžkého hlavního bosse a pak se vám rozjede 30 minut příběhu a až na konci vám hra povolí uložit. Výpadek elektřiny, pád systému PS4 anebo jenom chtít odejít, protože máte už jiné plány a vůbec vás nenapadlo, že tu bude segment na 30 minut, který musíte nejdřív dokončit, než můžete uložit. Možná jeden z takových neduhů staršího designu?
Jde o to, že hlavní náplní hry je navštěvovat tzv. Paláce. To jsou místa, která vytvoří zlí jedinci v onom kognitivním světě a váš úkol je se do těchto paláců vydat. Prozkoumat ho a ukrást vlastníkům poklad, který je prvotním počátkem jejich zvrácené reality a díky tomu je změnit z jejich nitra. Tohle je právě několika stupňový proces a je vám dána svoboda, jak k tomu přistoupíte. Palác má několik úrovní a ukládat pozici jde jen v „ukládacích/odpočinkových“ místnostech, které musíte nejdřív najít. Takže se mi několikrát stalo, že když jsem umřel, tak jsem musel opakovat 1 hodinu průzkumu a bojů. Tady se přiznám, že tohle cca v milníku na 75 hodině vedle k tomu, že jsem si stáhl úroveň z obtížnosti normal na easy. Tím jak ta hra byla opravdu dlouhá, tak už jsem se bál, že hru už nikdy nedokončím, protože když umřete v bitvě a poslední uloženou pozici máte hodinu zpátky, tak to bylo pro mě už velmi frustrující.
Zpátky k postavám. Každá z nich je unikátní a má svůj vlastní příběh, který postupně rozkrýváte. Velmi dobře se všichni doplňují a je s nimi zábava prostě jen trávit čas. Buď fyzicky, anebo si píšete jako skupina v telefonu. Hra velmi dobře vytvořila svět, kde máte bandu přátel a prostě s nimi žijete. Nebudu je tu vyjmenovávat, protože je to i trošku vyzrazování děje, protože kdo se k vám přidá, jak koho potkáte apod. je hlavní tahounem příběhu. Funguje to parádně až asi do poloviny hry, kdy pak už s posledním parťákem to trošku ztratí tu unikátnost jako před tím.
To bychom měli tak nějak příběh a unikátnost hry po herní stránce. Pak tu máme hudbu. Ta je unikátní taky. Parádní jazzové kousky a rock. Výborně se to vše podporuje a doplňuje. Silné příběhové momenty jsou jako cut scény vytvořené klasickou kreslenou animací. Takže je to fakt pojato, jako jeden velký anime příběh, kterého jste součástí.
Negativa. Už jsem tu popsal ten ukládací systém. Chápu, že ve hře by měla být výzva, ale tenhle způsob ve mně akorát vyvolával frustraci. Hra by měla ukládat častěji sama. Pak je tu ta ukecanost, sice mi to většinu času nevadilo, ale sledovat nahrávací ikonku, abych pak s jednou postavou prohodil 3 věty a sledoval ji znovu, bylo fakt už někdy utrpení. To je přesně další bod. Nahrávání. Je to sice jen 2-3 vteřiny, ale když se to pak děje každou chvíli, tak člověk už ztrácí energii. To je ale zrovna faktor, který je jen asi u této verze hry (je to dáno technologií té doby na PS3 na které hra vyšla) a ta verze Royal tento prvek velmi silně zmírňuje. Když jsem totiž koukal na Youtube na záběry, tak tyto nahrávací momenty byly skoro okamžité. Takže už jenom kvůli tomu doporučuji hrát tu novou verzi hry. Kdybych osobně nebyl už cca 50 hodin ve hře, když jsem to zjistil o té edici, tak bych to zahodil a počkal si, až bude edice Royal cenově dostupná v bazaru.
Co závěrem? Jako milovník Japonského anime a RPG žánru to byla hra přesně pro mě. Negativa jsou většinou spojena s technologií té doby, kdy hra vyšla (hrát to v roce 2016, tak bych to možná ani nebral jako negativa, ale jako standard). Jste na tom stejně jako já? Koukněte na trailer a připravte se na 80-90 hodinový zážitek.
Žádné komentáře:
Okomentovat