Zobrazují se příspěvky se štítkemMalaz. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemMalaz. Zobrazit všechny příspěvky

Měsíční zahrady - Steven Erikson (Gardens of the Moon)

Databázeknih
Menší předmluva. Kdykoliv jsem si povídal s přáteli o fantasy žánru v knihách, tak se vždy objevila série Malazská kniha padlých od Stevena Eriksona. Po každé takové debatě pak následoval průzkum internetu a povzdechnutí nad tím, že knihy z této série se už v obchodě sehnat nedají (původní vydavatel už odmítl dotisk). Jejich jediným domovem už je bazar, anebo aukční síň, kde se komplety pohybovaly kolem 8 000 až 10 000 Kč. Navíc často jejich stav nebyl nijak uspokojivý. Proto když jsem se dozvěděl, že autorská práva „padla“ a sebralo je nové nakladatelství, tak jsem se neskonale zaradoval. Navíc se nakladatelství pustilo do předělání překladu (se stejným původním překladatelem), takže je text možná v nejmistrnější možné podobě. Oprava spousty chyb, ztráta některých vět, a také už se u spousty věcí ví, jak se nakonec vyvinuly v dalších knihách, a proto je překlad více odpovídající. Cesta byla dlouhá, ale konečně mám knihu ve svých rukách a pustil jsem se, doufám, do jedné obří ságy.

Autor vás hodí do obrovského moře. Tento svět tu existuje tisíce let, žije svým vlastním životem a vy jste akorát teď otevřeli jeho brány a vešli jste dovnitř. Hnedka v úvodu jste ve vírů velkých změn, které tímto světem otřesou. Potkáváme postavy, které vám nehodlají nic vysvětlovat a prostě žijí svůj život. Takže se tu často zmiňují jména, situace, bohové, zvyky, historie a vše co si dokážete představit a vy z toho neznáte ani prd. Tady máš jedno zlomené pádlo a koukej bez loďky v tom moři přežít. Tento aspekt považuji za velmi velké kouzlo (a nejsem v tom sám), ale taky za neskutečnou hrůzu. Často totiž nějaká z postav pronese něco o něčem z minulosti, že člověk nemá tušení, co se vlastně stalo, kdo tam byl, co je to za rasu, uspořádání apod. Takže jsem se párkrát musel vracet a onen úsek velmi pomalu přečíst znovu. Samozřejmě od poloviny knihy už se člověk orientuje mnohem lépe, nové postavy se objevují už jen sporadicky, ke spoustě dávných událostí jsme dostali další a další informace, takže je dokážeme pochopit zase o něco víc.

Úplně to samé můžu říct i o fungování magie. Na začátku je člověk opravdu zmatený. Co se to sakra děje, co jsou to ony chodby, co vlastně magie zde dokáže. Jak říkám: velké kouzlo a neskutečná hrůza.