One Piece

IMDb, ČSFD
V první řadě tenhle seriál fakt není 10/10 jak divoké zástupy fanoušků hodnotí na databázových serverech. Tyhle skupiny lidí by si měli začít trošku sahat do svědomí a prostě hodnotit s rozumem. Naštěstí se také nejedná o katastrofu. Hrané adaptace Japonských komiksů (manga) mají bohužel ve zvyku takhle dopadávat.

Zkusím tu pojmout dva pohledy, pohled fanouška předlohy a pohled člověka, co o předloze nemá ani ponětí.

Lokality, lodě a celkový set design vypadají náramně. Jednotlivé lokace jsou pojaté vskutku kreativně a snaží se co možné nejblíže zachytit šílenost předlohy. Navíc do toho míchají i svůj vlastní styl. U všech postav je to už trošku horší. Některé jsou povedení, ale jiné zase křičí do světa absurdní karikaturou. Je pravda, že to má takhle většina těchto hraných adaptací. Nechávají se křiklavé nagelované vlasy, absurdní kostýmy a věci na postavách, které prostě na stránkách mangy působí v pohodě, ale v reálném světě už nikoliv. Tady si trošku ještě rejpnu do Netflixu, v barvě vlasů se u postav drží tvrdě předlohy (i když to vypadá někdy fakt příšerně) ale udělat z bělocha černocha nemají žádný problém. Nojiko mě bolela asi ze všech těchto změn nejvíc, hned druhý Lucky ze Shanksovi posádky (Yassop a Usopp mi tolik nevadili i když ta změna je tam také). No jsem zvědav, jak si autoři poradí s budoucími postavami, protože autor svou kreativitu v dalších letech točí na maximum a přitom žádné maximum snad ani nemá.

Hlavní posádka herců se povedla, až na Usoppa. S touhle postavou je docela i výzva v předloze, ale zde je herec velmi nesympatický, nemá tam skoro žádné zajímavé pasáže a ani mu nějak nefunguje chemie s posádkou. Za to Luffy, Nami a Zoro si velmi dobře sedli. Chemie jim funguje velmi silně, jejich dialogy byly fajn, jejich pošťuchování a vývoj také. Navíc i Sanji se tváří, že k nim dobře sedne. Jen ten Usopp je totálně mimo. Hned bych ho vyměnil. Nebo minimálně mu přepsal půlku scén.

Další bolestná věc byly dětští herci. Každá z postav má svůj náhled do minulosti a ani jedno dítě neumí hrát (dobře, možná trošku Zoro). To byly tak hloupé scény, prkenné scény, prostě hrozné. Kolikrát by stačilo ty scény jenom pozměnit, nebo trošku jinak poskládat, ale prostě to, jak to teď je, tak je to skoro vždy hrozné. Usopp jako dítě je fakt příšerný herec. Tak mají aspoň jistou věc společnou, dospělí a dětský herec.

Souboje jsou také takové dost kolísající. Když se pere Zoro nebo Sanji, tak až přes některá „lanové“ pohyby to působí energicky a je to plné nápadů. Bohužel když už bojuje Luffy, pomocí jeho natahovacího ovoce, tak to půlku času působí strašně divně. Vždycky Luffy napřáhne ruku, udělá úder, a pak zase ruku drží zpátky a čeká se na reakci záporáka. Neskutečně to kazí tempo. Přitom ve chvíli, kdy skáče, dělá přemety a jiné věci, tak to funguje.

Celkově ale ze seriálu vyzařuje jistá pohoda a dobrodružství. Hudba, výprava, není to zlé. Většinu času to ani tolik nebolí, a myslím si že pro neznalého člověka předlohy, pokud dokáže zvládnout šílenost příběhu, tak to může být zajímavý dobrodružný oddych.

Teď pohled fanouška předlohy. Do čtvrté epizody změny byly docela v pořádku. Naprosto chápu, že nedostanu kopii, to ani nejde, ale ve druhé polovině se změny začnou více a více na sebe nabalovat a dostáváme úplně odlišný produkt.

Bolelo to u příběhu Nami, ten je vystavěn jiným způsobem, sice ne tak jinak odlišným, ale o to bolestivějším. Celá její oběť je tu za mě udupána do země. Co mě ale ještě více bolelo, je chování Luffyho. Celý jeho charakter v předloze je totiž postaven na tom, že nikdy nezaváhá, že nikdy nelituje svých činů, že dokáže vidět srdcem, a ne tím co mu ostatní řeknou. Jenže od Baratie o sobě pochybuje, tváří se ztraceně, hledá, jaké je to být kapitánem apod. To není Luffy. Taky mi vadilo, že po každé ráně se zvedá, jako by ho trefil náklaďák.

Změnu v podobě mariňáka Garpa jsem z počátku považoval za odvážný tah, který mi tolik nevadil, ale s přibývajícími díly to proste působilo špatně. S tím, co jako fanoušek vím, a vím, jak byl příběh těchto prvních kapitol vyprávěn, tak to tam prostě nemá co dělat.

Souhrnně si myslím, že pokud nejste fanoušek a přistoupíte na hru, co vám tvůrci předloží, tak z toho bude pěkná 7/10 a autoři se nemusí stydět. Pro mě, jako fanouška, jsou změny v příběhu a jeho struktuře tak moc velké, že prostě v seriálu vidím jenom takové skořápky toho, co to v originále bylo a tady to bohužel není. Jak jsem říkal, změny dokážu pochopit, ale některé změny byly za mě až moc příběh rozbíjející. Rozhodně se jedná o nejpovedenější manga adaptaci do hrané podoby. Jen ty některé změny nechápu, plus samozřejmě negativa, co jsem popsal výše. 6/10. České titulky byly taky dost mimo, vůči anglickému originálu.

 

Youtube - Trailer          Hodnocení: 6/10

Elemental (Mezi živly)

IMDb, ČSFD
Pixarovka“, Pixar je mrtvý. Já dovolím ale nesouhlasit. Rozhodně se nejedná o žádnou průměrnou „Pixarovku“. Není to samozřejmě totální pecka, 10/10, nic takového. Byl to ale film, co měl v sobě jistý element, prvek.

Vizuálně je to nádherné, ale více bych chtěl tentokrát vyzdvihnout animaci. Hlavní postava ohně je prostě překrásně hravě animovaná. Pohyby, emoce, vyzařování energie skrz animaci je tu výborné. To samé můžu říct o vodě. Kdykoliv kdy pak tyto dva elementy fungují dohromady, tak si tvůrci hrají s odlesky, barvami a vším možným co je napadne. Velmi to doplňuje jeden z hlavních motivů filmu, a to je netypická láska dvou hlavních postav. Země a vzduch jsou tu silně na vedlejší koleji, tak nějak skoro ve všech aspektech.

Zábavné byly různé prvky, jak dané elementy můžou žít ve městě. Jaké používají vychytávky, co jedí, jak pracují atd. Úvod trošku působí „vykrádačkou“ jiného Disney animovaného snímku, Zootopia.

S tím je spojené asi jedno velké negativum, co film má. Prvních třicet minut se film strašně hledá. Přijde vám, že už jste to někde viděli, postavy velmi rychle prozradí svoje niterní traumata, anebo rychle vyznají své pocity. Ač je tam pár zajímavých momentů, tak hlavní momenty v této části působí uspěchaně, trhaně, prostě jako by tomu něco chybělo. Jakmile ale přejde jistý moment, tak se film konečně ustálí, najde svůj prvek, svůj element a na tom vás pak odveze až do konce.

Až na pár drobností z úvodu, tak mi chování hlavních postav nijak nevadilo, velmi zajímavě se doplňovaly a věřil jsem jejich společné chemii. Druhá hlavní myšlenka, hledání snu, byla taky taktně zakomponována do příběhu. Samozřejmě se jedná o ty klasické hlavní základy, které jsou takový evergreen, ale jde hlavně o tom, jak je to podané.

Posledních velkým aspektem je i hudba. Krásné zajímavé melodie. Velmi silně doplňují atmosféru. Jeden z momentů pro mě velmi silně kopíroval slavný vesmírný tanec z Pixar filmu WALL·E.

Od filmu jsem nic neočekával a díky tomu jsem byl mile překvapen. Jeden z posledních momentů ve mě vyvolal lavinu slz. Nebýt té slabší první třetiny, tak by známka byla mnohem vyšší.

Tuším, že se na internetu řešilo zase to, že se ve filmu ukáže něco z LGBT komunity. No je to tam, ale proběhlo to asi takhle, ehm: „To je moje sestra, a to je její přítelkyně.“ Nic jiného jsem si nevšiml a tohle fakt za zboření a bojkot filmu fakt nestojí. Každý element jako takový si bere jisté nuance a podobnosti z různých národů z reálného světa, a to mi už nějak tuplem nepřijde jako nějaký důvod k odporu.

Dejte tomu šanci. To vlažné přijetí si film rozhodně nezasloužil. 

 

Youtube - Trailer          Hodnocení: 8/10

The Last of Us Part II

Metacritic
Ha, konečně. Konečně přišel pro mě čas na pokračování jednoho z klenotů konzole Playstation (ehm teď už to úplně tak neplatí) a i velice kontroverzí druhý díl ze série The Last of Us.

Začnu s tím, s čím za mě asi nikdo neměl problém. Hra vypadá nádherně. 3D modely postav, jejich mimika, animace, dabing, všechno je tu prvotřídní. To samé můžu napsat o prostředí, místa, po kterých se budeme při hře pohybovat mají svojí post-apokalyptickou krásu a autoři se snažili tvořit velmi úchvatně zvrácené monumenty zničené civilizace. Hlavní roli zde totiž hraje město Seattle a jeho okolí.

Hratelnost čerpá na silných základech z prvního dílu. Pocit akce, pohybu, surovosti soubojů. Velice se mi líbila průzkumová hratelnost. Hru jsem dohrál za cca 22 hodin a pořád mě bavilo prozkoumávat rozbořené domy a všemožná zákoutí abych nalezl nějakou munici nebo zásoby. Obtížnost byla nastavena velmi slušně a nikdy jsem neměl dostatek munice, aby se ze mě stal John Rambo. Díky tomu jsem zažil pár velmi atmosférických setkání, když přede mnou byla nutnost projít kompletně plný mrakodrap monster a já měl jenom tři náboje. Výborné.

Hudba a celkové ozvučení patří taky mezi kvality. Souhrnně prostě svět, vizuální podoba, atmosféra, hratelnost je tu za plný počet.

Co se ale šíleně nepovedlo a nutilo mě to kroutit očima tak, že jsem si málem vyleštil oči do běla, byl příběh. Panebože, jak ten byl hloupoučký. Přitom jeho hlavní myšlenka a kostra na papíře musela znít zajímavě. Jenže pak se na to někdo pokusil naroubovat motivace postav a jejich rozhodnutí. Jenže se mu to vůbec nepovedlo a celé to pak tím za mě pohřbil. Navíc v rámci velkého překvapení pro hratelnost se příběh celý převrátí, jenže nikdo nějak nebere ohledy na hráče v tom, že tohle fakt nikoho v ten moment naprosto nezajímá. A hra nám začne nutit svojí vlastní perspektivu a je jí úplně jedno jestli to dává smysl nebo ne.

Final Fantasy XVI

Metacritic
Jsem „velký“ fanoušek série Final Fantasy. Život se mi „změnil“ po hraní pro mě prvního dílu Final Fatansy VIII. Ještě do dnes si pamatuji, jak jsem demo 8 dílu hrál pořád dokola a pak si běžel do obchodu koupit originální plnou verzi. I po 23 letech onu edici pořád mám a jsem na ni hrdý (obsahuje 5CD). Následně kvůli nedostupnosti konzole Playstation jsem hrál další díly až později v různých edicích (XIII, XIII-2, X, XV). Nejnovější díl série XVI mě svými ukázkami velmi zaujal, a proto jsem se do něj pustil v den vydání.

Začnu pozitivy. Hlavní příběh je drsný a syrový. Není nouze o krev, sprostá slova, lehce lechtivé scény. Samotná podstata hlavní linky se točí kolem diskriminace a otroctví (mimo jiné). Celý svět je velmi propracovaný a připomíná středověkou Evropu. Je plný několika velkých národů, každý z nich bojuje o své místo na tomto světě. Do toho tu máme magii, prastarou hrozbu, obří magické bytosti a spoustu dalšího. Tohle vše tvoří zajímavý mix, který je plný desítky postav a vedlejších charakterů. Je jich tolik, že vám dokonce hra v jeden okamžik zpřístupní nástroj, přes který můžete sledovat všechna propojení a události co se ve světě přihodili. Kolikrát jsem si musel hru „zapauzovat“ a přečíst si velmi dobře psané informační bločky (informace jsou v nich tvořeny tak, jak je hráč zažívá, takže vás vedou pouze aktuálními událostmi), abych pochopil co se děje.

Hra je vizuálně nádherná, i když spousta prostředí působí šedě a sterilně. Není to úplně chyba hry, ale zvolená vizualizace světa. Hrady z dálky jsou překrásné, členité s nádechem fantasy, ale z blízka jsou to „jen“ šedé kameny. V tomhle směru chválím držení se reality, ale potom několik hodin běháte v šedých koridorech a je to nic moc. Je to taková dvousečná zbraň. 

Suzume no Tojimari (Suzume)

Myanimelist, IMDb
Další velký počin režiséra Makoto Shinkai, můžete ho znát z filmů jako Tenki no Ko (Weathering with You), Kimi no Na wa.  (Your Name.), nebo Kotonoha no Niwa (The Garden of Words). Takže se od jeho dalšího filmu čeká samozřejmě další hit. U mě osobně autor nezklamal. Nejednalo se o naprostou dokonalost, ale i tak, to byl velmi povedený zážitek.

Film vypadá nádherně, to se ale tak nějak dalo čekat, i když je za tím samozřejmě obrovské množství práce, ale takový je holt autorům rukopis. Film má také velmi epický a nádherný soundtrack. Krásný ženský hlas, nebo použití chorálů. Také volba velmi unikátních hudebních nástrojů. Skladby jako Suzume feat. Toaka, anebo Sky Over Tokyo. Jsou prostě v té kombinace dokonalé.

Příběh se točí kolem dveří, dveří, které propojují náš svět a svět na druhé straně. Jakmile se dveře otevřou, tak jimi může do našeho světa uniknout bytost, která pak dokáže způsobit katastrofální zemětřesení. Sledujeme mladou dívku, která se nachomýtne k události, která ji změní život, anebo ho vlastně uzavře. Máme tu magii, božstva a vše k ideálnímu dobrodružství. Má to srdce, je to dojemné a hravé. Také se to zaobírá jednou velmi nedávnou katastrofou, co postihla Japonsko. Velmi silný příběh.

Každé akční scény, každý velký střet byl audiovizuální zážitek a neskutečně se na to dívalo a poslouchalo.

Film ve svém prostředku trošku zvolní a působí natahovaný, ale přitom je jenom 122 minut dlouhý. Trošku zvláštní paradox. Jedna událost ve finále mě trošku zamrzela (zvířátko a jeho vyřešení), ale jinak jsem s celkovým pojetím neměl žádný problém.

Velmi silný zážitek a nebýt toho pomalejšího prostředku tak bych dal i lepší hodnocení. Pro milovníky animovaných Japonských filmů povinnost (pokud vám samozřejmě styl autora nevadí). Normálně bych asi dal 8/10, ale ta hudba to za mě vytáhla o bod výš.

 

Youtube - Trailer          Hodnocení: 9/10

Spider-Man: Across the Spider-Verse (Spider-Man: Napříč paralelními světy)

IMDb, ČSFD
Střílím jasnou desítku. Ano, hned takhle natvrdo na začátku. Stejně jako se s tím nový díl animovaného Spider-mana nesere, tak nebudu ani já.

Pokud se vám líbil první díl, tak se vám „krutopřísně“ bude líbit i díl druhý. Tam, kde jste z prvního dílu byly trošku, nesví, že v popředí byl takový ten až moc šílený humor (Spider Pig apod), tak buďte v klidu, vše tam samozřejmě pořád je, ale tenhle typ humoru se přesunul více do pozadí. Hlavní housle, bubny, totiž zaobírá hlavní dvojice Miles a Gwen. Spolu se šíleným humorem.

Jak už píšu, nový Spider-man je samozřejmě plný humoru, narážek, situační komedie, šílených pavoučích kombinací, ale v jádru je to setsakramentsky silný a dospělí příběh. Příběh o dospívání, příběh o rodičích a jejich dětech. Excelentní vývoj hlavních postav, spolu s jejich rodiči. Zkoumání toho, co je dospívání. Film velmi dobře rozumí svému tempu, tam kde potřebuje zvolnit a nechat postavy dýchat a mluvit tak to udělá. Nejen skrz strašně přirozené a uvolněné dialogy, ale i přes neskutečně úžasnou vizualizaci obrazu. O art stránce filmu se ještě rozepíšu, ale ve chvíli, kdy postavy prožívají emoce, tak nejen že je skrz parádní dabing slyšíte, ale vy je ještě dokonce vidíte. Příběh je fakt silný a hodně krát mi slzeli oči.

Art, vizuál filmu je prostě dechberoucí jízda. Každý záběr, každá akce, každá emoční scéna, všechno kombinuje vše různé techniky animace proto, aby divák dostal co možná nejunikátnější zážitek. Tam kde se máme cítit uvolněně, tam kde máme cítit hrůzu a teror. Všechno to prostě „teče“ z plátna. Hudba stojí hned za vizuálem. Parádní soundtrack, parádní „ticho“ kde má být, nic nikdy nerušilo a přesně to tam padlo.

Akce je divoká, to určitě někomu může vadit. Určitě (pokud vám nebude vadit český dabing) tak je lepší vidět film bez titulků, přeci jen jsem někdy fakt nestíhal číst. Akce je plná nápadů, má svoje tempo, svůj styl. Jede naprosté bomby.

Ještě možná jedno menší negativum je to, že film je prostě – pokračování příště. Za to ale rozhodně bodíky strhávat nebudu, jen to bude těžké vydržet do finále, za jeden rok? Možná? Prosím. Hned bych si to dal znovu. V Doulby Atmos to byla parádička.

 

Youtube - Trailer          Hodnocení: 10/10

Guardians of the Galaxy Vol. 3 (Strážci Galaxie: Volume 3)

IMDb, ČSFD
Sláva, díky bohu. Celý Marvel a jeho nová sága - The Multiverse Saga měla až na jednu výjimku (Spider-Man: No Way Home) silně průměrné až lehce nadprůměrné zářezy. Po dnešku se naštěstí počet kvalitních filmů zvedne na… dva. No, nějak se musí začít.

Herecky zde všichni excelovali a působili prostě svěže a přirozeně. Chris Pratt jako Quill to proříznul skrz celý film naprosto famózně, a neskutečně jsem „žral“ i herecké výkony Pom Klementieff jako Mantis. Ta zde dostala mnoho prostoru a byla prostě skvělá. Gamora, Nebula, prostě všichni, ale ty dva první top.

Film je svou podstatou velmi jednoduchý, ale díky tomu i neskutečně narvaný emocemi. Nosnou kostrou je totiž minulost a celkový vývoj postavy Rocketa, a že je to sakra emoční příběh. Kolem tohoto základu se celý třetí díl odvíjí a jednotlivé vedlejší příběhy se s ním protínají a spolu doplňují. Celou dobu jsem chtěl vědět, jak to dopadne, co se stalo a prostě všechno. To už se mi s filmem od Marvelu dlouho nestalo.

Konečně i fungovala záporná postava. Je jí dán prostor, proto abychom ji nenáviděli, a hlavně jí je prostě dán sakra prostor, proto abychom vůbec věděli, kdo to je. Vazba s minulostí Rocketa je u ní velmi silná a jako divák jí „rozumíme“.

Příběh si držel svou linku a vtipy se mu snažili pomáhat, a ne ho rozbíjet. Pobavila parodie na hru Among us. „Kočkování“ strážců dávalo smysl a všichni působili jako rodina. Taky jsme konečně pořádně poznali postavu Adama Warlocka.

Teď trošku negativa. Film je moc dlouhý. Dvě a půl hodiny je prostě moc. Věřím, že 10 – 20 minut mínus by mu určitě pomohlo. Třeba na té organické stanici. Pecky ze Soundtracku (90. léta) už nejsou tak velké pecky jako předchozí dvě dekády v prvních dvou filmech.

Přesto je film výborný. Kéž bychom mohli vést podobnou diskusi o všech ostatních Marvelovkách a dohadovat se jenom o tom, která z nich je nejlepší a která nás dokázala dostat nejvíc. Místo toho vedeme diskuse o tom, jak jde Marvel do kytek, jak je všechno tupé a jak triky jsou na poblití. Tenhle film měl silný emoční základ, fungující postavy a všechno okolo. Možná nejlepší díl Strážců. Možná je to nakonec film na 8/10, ale potom všem, co jsme zažili s MCU teď trčí ven za 9/10.


Youtube - Trailer          Hodnocení: 9/10

John Wick: Chapter 4 (John Wick: Kapitola 4)

IMDb, ČSFD
Za mě se jedná o nejhorší díl série. Celkově mi přijde, že tenhle film už byl tak nějak celý – „přepíčený“?

Film je za prvé zbytečně dlouhý. Z toho se v úvodu snad třicet minut (možná to tak jenom dlouho působilo) nic neděje. Jenom se hraje na onu mnou zmiňovanou „přepíčenost“. Každý záběr musí být prostě umělecký, každá lokace musí být nějak vizuálně umělecky úchvatná. Za tu chvíli je z toho člověk tak akorát unavený.

Největším problémem je akce. Všechny přestřelky jsou ve většině případů průměrné, bez nápadu a dost často působí až komicky. Všichni už tam běhají se zdviženým sakem a kryjí si obličej. Je sice fajn, že se snaží aspoň trochu ukázat, že nejsou nesmrtelní, ale působí to šíleně komicky. Celá akce na kruhovém objezdu ve Francii je taky už šíleně komická. Ale paradoxně celkový závěr, ona Francie, patří k těm lepším částem tohohle filmu. Navíc jsem tu dostal akční scénu, kdy jsem si řekl: „hm, tak to bylo luxusní“. Jednalo se o kombinaci chytré kamery, kdy byl pohled shora na patro budovy, oneshotu a ohnivých nábojů. To bylo velmi povedené.

Ještě k té nesmrtelnosti, tenhle film už to přehání. Jinak na tom nebyl ani předchozí díl, ale tady je to už prostě jen komedie. John, zase, dokáže vyskočit ze třetího patra na ulici, flákne sebou o auto. Všichni po něm střílí ale prostě nikdo se z pěti metrů do něj netrefí, sice párkrát u toho zvedne už zmiňované sako, ale jinak většinu času prostě pochoduje nekrytý vstříc nepřátelům. Za mě už to nepůsobí dobře. Nejde o reálnost, ale prostě to už fakt vzbuzuje jenom komedii.

Z prvních třičtvrtě filmu není fakt nic k zapamatování. Navíc to už prostě Keanu fyzicky neutáhne (to už jsem říkal i o třetím filmu). Samozřejmě smekám, co ve svém věku dokáže, ale jde vidět, že už na to, co to má být, už na to nemá. Za to nová postava slepce zabijáka na to fyzicky má, působí stylově a člověk ho nesmí úplně brát moc vážně. Ale jako je to stylové, už přestřelené, ale stylové.

 Příběh na jednu stranu zase působil míň hloupě než v předchozích dvou dílech (nebo už jsem to pořádně zapomněl). Nebylo tam tolik „přepíčeností“ jako posledně. Celkově i finální souboj a jeho vyřešení mi přišlo fajn.

Nejvíc mi z celého filmu utkvěla věta od Japonské postavy: „Friend Means Little When It’s Convenient.“ Volně přeloženo jako: „Přátelství znamená málo pokud je jen výhodné.“ Moje hodnocení se sérií šlo tak nějak takhle: 8,7,6 a dnes. Drahý, dlouhý a „přepíčený“ průměr. Johnovy to nejlépe slušelo v komornější, ale o to luxusnější akci a příběhu.

 

Youtube - Trailer          Hodnocení: 5/10

The Whale (Velryba)

IMDb, ČSFD
Režiséra Darrena Aronofskyho mám velmi rád, tak nějak jsem na něm vyrostl. Ať už to bylo brutálně strhující Requiem for a Dream, vizuálně opojná a spirituální The Fountain, nebo temná a zvrácená Black Swan. Tohle všechno ale byla jedna „destiletka“, a bohužel jsem s autorem tak nějak ztratil kontakt. Všechny tyhle úžasné filmy autor totiž stihl do roku 2010. Žádný jeho další film mě už nezaujal a také ohlasy na jeho „nové“ kousky už byly ve vodách internetu spíše vlažné. Dnes tu máme ale jeho nejnovější film, film, který z temnoty zpět na světlo do povědomí běžných lidí přivádí herce Brendana Frasere. Herce, který si v Holywoodu zažil své a snad díky svému novému hereckému výkonu zažije novou úspěšnou filmovou dekádu. Co ale film samotný? Povedl se? No, jak se to vezme.

O filmu se dalo přečíst ledacos. Právě onen velmi kvalitní herecký výkon a spojené oživení hlavní hvězdy vyvolalo kolem filmu velké vlny. A myslím si, že ho mnoho lidí vyzdvihuje do míst, kam tento film nepatří. Nejedná se o propadák, to určitě ne, ale taký se nejedná o nejlepší možný film od zmíněného režiséra.

Musím se přiznat, že jsem čekal víc. V průběhu filmu bylo mnoho drobků, které měli podle mě velký potenciál zahrát něco strhujícího, ale vyšli tak nějak do ztracena. Pravděpodobně to bylo úmyslné, tak nějak aby to mělo tu paralelu s knihou, o které se hodně ve filmu mluví, Bílá velryba. Je tam určitě i velká náboženská symbolika, nebo aspoň to z toho bylo cítit (vyprávění v podobě dnů, počasí atd.). Jen jsem to tam tolik necítil. Herecké výkony byly výborné, jen byl film na to, co se tam stalo až moc dlouhý a plný věcí, které pro mě nějak neměli ten správný dosah. Bohužel mě film nezasáhl tolik jako jiné lidi. Možná za to mohlo jisté očekávání, že přijde „něco“.

Film jsem určitě neprotrpěl, to opravdu ne, jen prostě jsem od něho čekal asi něco víc. Něco kam film mohl směrovat, ale vlastně nesměřoval. Pořád jsem měl v hlavě takovou neurčitou myšlenku, představu, co by film mohl být. Pak když padli závěrečné titulky tak jsem se cítil neuspokojený. Nakonec mi přišlo, že jsme se vše o filmu dozvěděli z jeho ukázky.

Určitě doporučuji zkusit, třeba budete mít ten „ultimátní“ zážitek. Já jsem zažil jen ten klasický a asi už novodobá tvorba Darrena Aronofskyho není pro mě.

 

Trailer - Youtube          Hodnocení: 7/10

Ant-Man and the Wasp: Quantumania (Ant-Man a Wasp: Quantumania)

IMDb, ČSFD
„To vypadá jako Star Wars, kdyby byl Lucas na drogách“, aspoň takhle tento film komentoval kamarád, co seděl vedle mě v kině. Podařilo se Marvelu nastavenou laťku, a to ta laťka je nastavena díky Doctor Strange in the Multiverse of Madness (7/10) + Thor: Love and Thunder (6/10) + Black Panther: Wakanda Forever (5/10) proklatě nízko, překonat? Za mě ano, ale…

Hlavní je od filmu nic neočekávat, s tím jsem na film šel. No, a přesně to jsem dostal. Přímočarou zábavu, plnou „vkusnějších“ vtípků, hezkého prostředí a velmi jednoduchého a díky bohu pohromadě držícího příběhu (plus mínus, ale jak říkám, nastavená laťka).

Film skoro na nic nečeká a velmi rychle nás příběh přenese do kvantového vesmíru. Vizuálně, artisticky a designově je tam všechno velmi dechberoucí a oku lahodící. Úvod opravdu nezapře úmyslnou inspiraci světem Star Wars, svým jednotlivým designem příšerek, technologií atd. Akce je obyčejná, ale nijak mě neurážela, tak jako to dělala akce ve filmu Black Panther: Wakanda Forever. Určitě by si zasloužila lepší dynamiku a hravost, ale jak říkám, jsem aspoň rád za to, co jsem dostal, protože vím že to může být ještě horší.

Hrdinové byly mnohem, mnohem sympatičtější a chovali se více při zemi než ta namachrovaná banda z Wakandy.

Hlavní záporák nebyla nijaká karikatura a docela tu slušně fungoval s nějakou motivací. Po titulková scéna dodá samozřejmě trošku více kontextu k jeho chování.

Za to, co provedli poslední tři filmy se světem Marvelu, tak jsem za tenhle film moc rád. Chápu, že to vlastně není nějaká pořádná výhra, ale prostě film v mých očích byl sympatický a držel více méně pohromadě. Takže opatrná 7/10. Snad už to znamená jen vzestup nahoru. Snad. Hlavně si ale udělejte obrázek o filmu sami a nenechte se vtáhnout do negativní vlny (ať už zasloužené nebo ne), která se teď ohledně kvality na Marvel filmy hrne. Přišlo mi, že tady byla jen opravdu „zábava“ bez nějakých politických sraček okolo.

 

Youtube - Trailer          Hodnocení: 7/10