Persona 5 (PS4)

Metacritic

Tento typ her mám rád, ale také se ho nejvíce bojím. Žánr RPG, typ hry, který, když je udělán dobře, zabere desítky a desítky hodin pro jeho dokončení. Hra Persona 5 je navíc JRPG a to je ještě o úroveň víc, než klasické standardy žánru.

Takže jsem tento kousek měl v hledáčku už pěkně dlouho. JRPG a navíc zabalené v Japonském anime stylu, musím zahrát… A taky se tak stalo. Byl to boj, ale po 90 hodinách, 54 minutách a postavě na 70lvl můžu hrdě napsat – dohráno.

Ještě se musím na chvíli zaobírat verzemi hry. Původní hra vyšla na PS3 v roce 2016 a pak následně vyšel port pro PS4. Tento port jsem hrál právě já. Jenže ona je tu ještě jedna verze. Persona 5 Royal. Považoval jsem to za jakýsi datadisk (to je ale Persona 5 Strikers), a protože hra byla za plnou cenu, tak jsem ji ignoroval. Bohužel chybně. Verze Royal totiž není pokračování, ale revitalizace, doladění, upravení technického stavu hry pro PS4 a rok 2020, přidání velkého množství obsahu (snad přes 30 hodin) a nových postav… Takže když budu brblat na některé věci, tak je velká možnost, že byli ve verzi Royal upraveny.

Jsem nováčkem pro sérii Persona. Naštěstí není nutnost znát předchozí díly. Série se chová podobně, jako série Final Fantasy. Každý díl stojí samostatně a maximálně si užijete nějaké to pomrkávání z předchozích dílů od tvůrců pro fanoušky. Je to Japonská hra, takže čekejte existencionální pohled na svět a o těžkou analýzu jsoucna. 

Days Gone (PS4)

Metacritics

Pustil jsem se do jednoho restíku, co jsem měl na Playstation 4. Tím restíkem je hra Days Gone.

Pár údajů pro začátek. Hru jsem dohrál na 80%. Úroveň postavy se mi zastavila na levelu 35. Časový údaj v příběhu ukazoval 847 dní poté (hra začíná 2 roky poté). No a co se týče reálného času, tak jsem hru hrál kolem 10 dní. Takže pokud jsem tomu třeba dal kolem třech hodin denně, tak jsem bez problému na 30+ hodinách. Věřím, že je to víc k těm 40.

Otevřeně neotevřený herní svět je obrovský. Dá se rozdělit na tři samostatné zóny, které se otvírají postupně dle příběhu. Věřím, že milovníci motorek tenhle svět projezdili křížem krážem jenom z toho pocitu, že sedli na motorku a jen tak se kochali. Myslím si, že kdyby autoři do hry přidali rádio, tak by těch hodin tam nateklo mnohem víc. V rámci příběhu se totiž tohle stalo asi tuším třikrát. Kdy jste přejížděli velkou vzdálenost a tak vám soundtrack pustil nějakou pohodovou písničku a vy jste si jen užívali silnici pod sebou a přírodu, která vás míjela. Tyhle momenty byly opravdu super.

Když už zmiňuji motorku, tak ta je jedním z klíčových aspektů hratelnosti a příběhu. Hrajeme totiž za bývalého týpka z motorkářského gangu a navíc, když svět šel do sraček kvůli vypuknutí viru, který několik miliard lidí proměnil v zombíky, tak cestování na motorce je nejefektivnější forma transportu. Máme zde obchody, kde si můžeme motorku postupně vylepšovat, nebo různě modifikovat. Také si člověk musí hlídat hladinu paliva, protože to ze začátku (než pořídíte lepší verze nádrže) velmi rychle ubývá. To je ale přesně ta nejzajímavější mechanika. Nejde se jen tak bezmyšlenkovitě přesouvat po světě. Musíte sledovat pumpy. Na různých lokalitách hledat kanystry. Kolikrát se mi stalo, že kvůli palivu jsem si docela slušně zavařil. Když točíte motor do vyšších otáček, tak o něj přijdete dřív, proto když jedete z kopce je lepší tam hodit neutrál a nebo motor jen tak „šolíchat“. Navíc při tankování, ať už na pumpě, nebo při používání kanystru, jste stále zranitelní a může na vás kdokoli skočit. Hlavní hrdina může motorku i jen tak tlačit, ale tam se dostat fakt nechcete.