Elemental (Mezi živly)

IMDb, ČSFD

Pixarovka“, Pixar je mrtvý. Já dovolím ale nesouhlasit. Rozhodně se nejedná o žádnou průměrnou „Pixarovku“. Není to samozřejmě totální pecka, 10/10, nic takového. Byl to ale film, co měl v sobě jistý element, prvek.

Vizuálně je to nádherné, ale více bych chtěl tentokrát vyzdvihnout animaci. Hlavní postava ohně je prostě překrásně hravě animovaná. Pohyby, emoce, vyzařování energie skrz animaci je tu výborné. To samé můžu říct o vodě. Kdykoliv kdy pak tyto dva elementy fungují dohromady, tak si tvůrci hrají s odlesky, barvami a vším možným co je napadne. Velmi to doplňuje jeden z hlavních motivů filmu, a to je netypická láska dvou hlavních postav. Země a vzduch jsou tu silně na vedlejší koleji, tak nějak skoro ve všech aspektech.

Zábavné byly různé prvky, jak dané elementy můžou žít ve městě. Jaké používají vychytávky, co jedí, jak pracují atd. Úvod trošku působí „vykrádačkou“ jiného Disney animovaného snímku, Zootopia.

S tím je spojené asi jedno velké negativum, co film má. Prvních třicet minut se film strašně hledá. Přijde vám, že už jste to někde viděli, postavy velmi rychle prozradí svoje niterní traumata, anebo rychle vyznají své pocity. Ač je tam pár zajímavých momentů, tak hlavní momenty v této části působí uspěchaně, trhaně, prostě jako by tomu něco chybělo. Jakmile ale přejde jistý moment, tak se film konečně ustálí, najde svůj prvek, svůj element a na tom vás pak odveze až do konce.

Až na pár drobností z úvodu, tak mi chování hlavních postav nijak nevadilo, velmi zajímavě se doplňovaly a věřil jsem jejich společné chemii. Druhá hlavní myšlenka, hledání snu, byla taky taktně zakomponována do příběhu. Samozřejmě se jedná o ty klasické hlavní základy, které jsou takový evergreen, ale jde hlavně o tom, jak je to podané.

Posledních velkým aspektem je i hudba. Krásné zajímavé melodie. Velmi silně doplňují atmosféru. Jeden z momentů pro mě velmi silně kopíroval slavný vesmírný tanec z Pixar filmu WALL·E.

Od filmu jsem nic neočekával a díky tomu jsem byl mile překvapen. Jeden z posledních momentů ve mě vyvolal lavinu slz. Nebýt té slabší první třetiny, tak by známka byla mnohem vyšší.

Tuším, že se na internetu řešilo zase to, že se ve filmu ukáže něco z LGBT komunity. No je to tam, ale proběhlo to asi takhle, ehm: „To je moje sestra, a to je její přítelkyně.“ Nic jiného jsem si nevšiml a tohle fakt za zboření a bojkot filmu fakt nestojí. Každý element jako takový si bere jisté nuance a podobnosti z různých národů z reálného světa, a to mi už nějak tuplem nepřijde jako nějaký důvod k odporu.

Dejte tomu šanci. To vlažné přijetí si film rozhodně nezasloužil. 

 

Youtube - Trailer          Hodnocení: 8/10

Avatar: The Way of Water (Avatar: Cesta vody)

IMDb, ČSFD

Konečně jsem zašel na film Avatar 2. Měl jsem jisté možnosti, ale tenhle typ filmu jsem prostě chtěl vidět ve 3D, a hlavně v „plnohodnotném“ kině. Žádné lokální. Takže píši tu takhle skoro po dvou měsících, co je film venku, kdy jsem měl tu možnost si zajít do Prahy do IMAXu na 3D. Oh boy…

Hned na začátek, ten obrovský wow efekt, nebo úžas, co měl člověk v roce 2009 v prosinci v kině, se tu nekoná. A ani ho není možné už nikdy vrátit. Avatar 1 bylo naprosté zjevení, něco vizuálně nového, něco, co člověk ve 3D ještě nikdy neviděl, svět, který člověk nikdy neviděl. Tohle proste už ve druhém díle replikovat nejde. Je to obecný efekt pokračování. Přesto se jedná o dobrý film.

Audiovizuální stránka v kině je nádherná. Kam autor dokázal zase posunout CGI tvorbu je až k neuvěření. Přijde mi, že posledních pár let většina výpočetní kapacity musela jít na tenhle film. Příběh nás zavede z našich známých lesů a hájů do mořských oblastí. Kde se ponoříme do hlubin Pandorského moře. Režisér se tu vyřádil nad různými živočichy a rostlinami. To samé platí i o kultuře nového kmene Na'vi a jejich odlišným tělovým prvkům (díky prostředí kde vyrůstají).

Tohle všechno je plně funkční, vizuál, hudba, svět, design charakterů, příšer atd. Co příběh?

Zatím co jsme byli pryč, tak se nám hlavní hrdina pěkně pomnožil. Spousta dětí, a do toho navíc i nevlastních dětí. Díky tomu je hlavní známá dvojice, a vlastně i většina vedlejších známých postav upozaděna, protože hlavní důraz je tu dán na oné děti. Každý si tu zažije nějaký větší či menší příběhový arch, vše ale na úkor jakoby hlavního příběhu. Rozumím tomu, že Cameron bude na těchto dětech stavět celé budoucí dění, ale trošku mě zamrzelo, že hlavní dvojice neměla tolik prostoru.

Díky tomu má film přes tři hodiny. Každé dítě musí pro diváka něco zažít, abychom je lépe poznali, a pak až potom se jde do velkého finále. Jednotlivé jejich příběhy jsme viděli už tisíckrát v jiných podobách. Příběhově je to podobné jako u prvního filmu. Nemáme tu „nic“ nového, jedná se o klasické prověření kousky (vyděděnec, šikana, hledání sama sebe atd.). Přesto vždycky platí, jak to autor dá dohromady a přednese divákovy. Nic z toho mi nevadilo, tyhle ty příběhy má člověk rád, jen díky tomu byl film zbytečně moc dlouhý.

Rozhodně chválím zápornou postavu a postavy. Vrací se starý známí s velmi povedeným twistem tak, aby dokázal s naším hrdinou držet krok a rozhodně autor plánuje z něho neudělat jenom obyčejnou zápornou postavičku (nechci se moc rozepisovat).

 Tam kde Cameron zavrávoral, byla expozice toho, že lidé jsou špatní a chamtivý. Vždycky věřím, že charakter postav a jejich motivace by měla z příběhu prostě vyplynout. Není vůbec nutné dávat do příběhu úsek, kdy nám to jakoby postava „říká“ do obličeje, jak je chamtivá a hnusná. Bohužel mi ale celý úvod na lovení velryb takhle přišel. Postava lovce byla prostě špatná, a teď to nemyslím tím co dělal, ale tím, jak všechno komentoval. Působil pak fakt jako karikatura mega hajzla. Přitom stačilo, aby půlku času držel hubu a jen dělal dál ty své zlé činy. Jako diváci to vidíme, není nutné do toho ještě házel debilní hlášky o tom „jak je to chamtivej a zlej parchant“.

Souhrnně se jednalo o parádní dobrodružný film, který vypadá luxusně a zní luxusně. Při srovnání s prvním filmem mu ale chyběli takové ty obrovské emocionální scény. Do dnes si pamatuji scénu sestřelení jejich domova, stromu (něco nechutně epického) nebo následnou scénu s Torukem. To jsou scény, které jsou se mnou i teď po 13 letech. Co se týče druhého dílu, tak týden po shlédnutí už si na nic nějak moc nedokážu vzpomenout (možná Neytiri ve finále). Snad to v dalších dílech bude lepší, protože jde cítit, že tento film je takový začátek, začátek snad pro něco mnohem epičtějšího.

Jo, a po 3 hodinách v kině jsem si už nevěděl jak si posledních 30 minut mám sednout. Neskutečně mě bolel zadek a záda.

 

Youtube - Trailer          Hodnocení: 8/10

Guillermo del Toro's Pinocchio (Pinocchio Guillerma del Tora)

IMDb, ČSFD

Taková klasická jednohubka s „pokroucenou“ myslí Guillermo del Tora. Zase velmi originální pohled na původní látku, nebo spíše velmi odlišný pohled od kreslené klasiky od Disney.

Tento film je po vzoru studia Laika (Coraline, Kubo and the Two Strings etc.) tvořen stop motion animací. Stará dobrá loutková, zatraceně časově náročná, práce. Díky tomu film má své jedinečné kouzlo.

Příběh nás vezme do časů první světové války. Jsme svědky osudové ztráty, kterou zažije truhlář Geppetto, následný jeho žal a vytvoření slavné loutky. Guillermo využívá válečné období i jako jistou karikaturu a komentář války. Až mě docela zaujalo, zda je knižní dílo touto tématikou protkáno samo o sobě, anebo je to čistě autorský rukopis režiséra.

Příběh je jistou formou docela temný a bere úplně jiný pohled na víly, přání, život a nesmrtelnost.

Rozhodně stojí za zkouknutí. Jedná se o poctivé řemeslo. Ať už loutkovou animací, tak temnějším příběhem. Pořád se ale jedná o pohádku. Rozhodně se jedná o nejlepšího nového Pinocchia.

 

Youtube - Trailer          Hodnocení: 8/10

Call of the Sea (PC)

Metacritic

Hezká interaktivní hádanková 3D adventura.

Sledujeme příběh Nory, ženy, která se vydává na tajuplný ostrov, aby našla svého ztraceného manžela. Ten se vydal na onen ostrov najít lék na její nemoc, nemoc která ji pomalu ale jistě zabíjí. V průběhu hry však drahá Nora, najde víc, než by čekala.

Je to „klasický“ příběh, kde jdeme v krocích předchozí expedice a zjišťujeme co se jim stalo, s čím se setkali a jak všichni dopadli. Rozhodně příběh patří k hnacím prvkům hry.

Hratelnost je posazena na prozkoumávání prostředí a sbírání nápověd pro hádanky, na které při hře narazíme. Příběh je z velké části vyprávěn skrz různé fotografie nebo papírové záznamy, které po sobě její manžel zanechal. Nora si vše píše do deníku tak, aby měl hráč vše důležité před sebou a mohl se tak lépe poprat s nástrahami, které pro něj tvůrci přichystali. Složitost hádanek byla velmi dobrá, a celkově mi dvě z nich docela slušně zamotaly na chvíli hlavu (čočka, slova). Naštěstí jsem vše vyřešil bez nahlížení do návodu, v této době internetu je to o to lákavější a jedním klikem na dosah ruky. Eureka moment při dostání nápadu, jak vše vyřešit, je vždycky k nezaplacení.

Vizuálně je hra hezká, zvolený art styl dokresluje správnou atmosféru, ať už se jedná o krásu lesa, nebo děsivou bouřku. Sem tam se ukážou jisté technické problémy, jako je doskakování nebo problikávání textur. Na můj v kus se i moc herních povrchů nadměrně lesklo, až mě z toho boleli oči.

Herní design není špatný, ale postava se se sprintem pohybuje pořád moc pomalu. Časté jsou i pasáže, kdy se musíme kus vracet a v ten moment opravdu jen držíme šipku dopředu po několik minut. Do těchto míst by se ideálně hodil hrdinky vnitřní monolog nebo něco pro zaujmutí pozornosti. Lezení po žebřících je urputně pomalé. Tempo hry tím velmi utrpělo.

Až na těchto pár výtek se jednalo o hezkou atmosférickou adventuru, se zajímavých příběhem a hádankami, kterou dohrajete za necelých šest hodin.

 

Youtube - Trailer          Hodnocení: 8/10

A Plague Tale: Innocence (PC)

Metacritic

S tím, že v tomto měsíci (říjen 2022) vychází druhý díl, tak jsem se konečně odhodlal k tomu, abych si první díl konečně zahrál. Jedná se tím pádem o zážitek, který je až tři roky od původního vydání. Je tak možné, že spousta technických nedostatků už byla opravena.

První věc, co musím hned přiznat je, že mě sice hra zaujala, ale moc informací jsem si o ní nevyhledával. Pořád jsem si ale myslel, že se jedná více méně o hru z historického prostředí, která popustila trošku uzdu své fantazii. Že to bude například trošku dobrodružnější příběh z historické Francie v období morové nákazy. Teď už vím, že jsem se šeredně spletl, a příběh jede plný plyn fantasy a vše historické využívá jen jako kulisu. Není to vůbec špatně, jen jsem o tom neměl vůbec tušení, že je to až takové.

Co je úžasné, tak je dobová hudba. Smyčce, bubny a všechny nástroje co křičí – středověk! Je to úžasné a autoři jenom díky hudbě dokážou z pochmurné scény vykřesat ještě pochmurnější zážitek. To samé mohu napsat i o hutné a tíživé, ale i místy překrásné atmosféře vizuálu. Podíváme se do špinavých sklepení, tunelů, vesnic, hradů a zřícenin. Každé místo má svůj specifický nádech. Hra se navíc nebojí ukazovat špínu, násilí a krveprolití, ať už způsobené morovou nákazou, nadpřirozenem, anebo záporáky. Hromady mrtvol, koster a krve zde nejsou vůbec problém. Což je sakra dobře, protože vy jako hlavní postava jste zde slabí. Vše sledujeme jako obyčejní lidé, co se snaží přežít. Procházíme se polem plným mrtvol po velké bitvě, nebo prolézáme popravištěm plným krve. Vše slušně pocítíte a s vámi i postavy z příběhu. Hlavní hrdinka je velmi mladá a smrt s krutostí pro ni není běžná, takže to vše prožíváme pěkně s ní.

Cyberpunk 2077

Metacritic

Konečně nadešel čas, abych se i já pustil do téhle rozporuplné hry. Hry, která vyšla v prosinci roku 2020 a strhla na sebe obrovskou negativní pozornost a slušně pochroumala reputaci studia CD Projekt Red. Studio milované fanoušky díky sérii Zaklínač, a hlavně díky jejich přístupu vůči hráčům (pozitivního). I když hra byla oznámena v roce 2013, takže se na ní pracovalo aspoň 7 let, tak stejně hra vyšla ve velmi nedokončeném stavu. Studio to pěkně schytalo, kontroverze letěla do výšin, o hře se psalo jen negativně, musela se stahovat z prodeje, vraceli se peníze… V ten moment, i když mě žánr cyberpunk/sci-fi zajímá, tak jsem hru odsunul stranou. Už jsem dost „vyspělí“ na to, abych hry nehrál v den vydání (ba dokonce předobjednával) a tuplem ne hry, které jsou koncepčně v otevřeném světě, protože takové hry se musí ladit zatraceně hodně dlouho. Navíc, když počkám, tak si budu moci hru pořídit v nějaké slevě, a nebudu za ní platit plnou cenu.

Od té doby studio na hře plně pracovalo, látalo chyby, „vytuňovalo“ co jen mohlo a nedávno vydalo aktualizaci verze 1.6, do toho moji chuť o tenhle svět pošimral animovaný seriál Cyberpunk: Edgerunners na platformě Netflix (zde moje trošku rozporuplná recenze), a v rámci toho ještě se hra přesunula do slevy za 29,99€ (50% sleva). V tento moment byly všechny hvězdy (a plány marketinkového studia CD Projektu Red) v konjunkci k tomu, abych se do této hry konečně vydal. Po neuvěřitelných 20 měsících po původním vydání. Jak to dopadlo? 

Sandman: Preludia & nokturna - Neil Gaiman

Databázeknih

S příchodem Netflix seriálové adaptace jsem se konečně „dokopal“ ke čtení původního komiksu (nechci koukat na seriál, dokud nebudu mít načteno). Navíc mám celou sérii fyzicky doma a plánuji její čtení už dlouho.

Kniha má osm hlavních kapitol, které vyprávějí jeden na sebe navazující příběh. Každá z nich je ale pojata v trošku jiném stylu, nebo žánru. Takže je tu jedna více hororová, nebo „detektivní“, akčnější atd. Přesto se pořád tak nějak drží toho, čím Sandman asi je a bude. Abstraktní snová cesta pána snů.

 První kapitola skáče desetiletími až z toho mrazí. Ve chvíli, kdy je Sandman jistým obřadem uvězněn ve skleněné kouli. Když se konečně dočká propuštění, tak nachází svět snů v rozkladu a vydává se napříč světem, aby našel své ztracené artefakty a nabral sílu. U toho potkává mnoho postav ze světa DC Comics, jako Martian, Constantine a mnoho dalších, které jsou pro mě bohužel neznámé.

Jednotlivé příběhy jsou často krvavé, hrubé a lidský život v této božské šachovnici nemá takovou cenu, jak si lidé mohou myslet.

Uvidím, jaké to bude v následujících dílech, ale tato první kniha a jejích osm kapitol nepůsobí jako pevně držící celek. Obzvlášť kapitola 24 hodin působí… divně. Tak nějak mi tam nezapadala. Jinak ale kapitoly s postavou Constantina, nebo návštěvou pekla byly výborné. Celá kniha je pak zakončena velmi „klidným“ ale silným příběhem – Tlukot jejích křídel, který nám knihu a její načrtnutý příběh velmi pěkně ukončí.

Co se týče kresby, tak ta je velmi poetická a velmi krásně si hraje s rozvržením stránek. Kde může, tak se zbaví klasických panelů. Jinak styl kresby evokuje dobu 90. let, ve které byl komiks vydán.

Melancholicky syrový příběh s velmi unikátní kresbou. Propojení se světy DC Comics je fajn, ale také to dost ubírá na zážitku, pokud onen svět čtenář nezná. Což může být považováno za negativum. Rozhodně se uvidíme u druhé knihy a po první sérii Netflix seriálu, který tuším adaptuje právě knihu první. Dost se těším, jak bude adaptace vypadat a zda změny postav nebo příběhu budou rozumné, anebo budou spadat do woke průjmu. Z obrázku obálky je už zřejmé, že jsem četl nové barevné vydání. Silná 8/10.

Hodnocení: 8/10

Moon Knight

IMDb, ČSFD

Máme tu další seriál ze světa MCU. Moon Knight. Postavu vůbec neznám a viděl jsem ji tak poprvé. Nebylo to vůbec zlé.

Obecně mám Egypt velmi rád, všechny ty božstva, hrobky a spirituálnost. Takže v tomhle mě měl seriál hnedka zaháčkovaného. Navíc se Marvel vydal vizuálem a pojetím zase trošku jinam, takže nám tu tekla krev a bylo to celkově temnější. Což je vždycky dobře. K tématu se to hodilo rozhodně lépe.

Hlavní hrdina je sympatický a rozhodně celý seriál dobře táhne kupředu. Jeho psychologický rozkol byl vyobrazen nápaditě a zajímavě (hravost kamery a jejich úhlů). Hlavní hrdina totiž kdykoliv, kdy usne, tak jeho tělo převezme jeho jiné já, které vládne božskou mocí a loví po světě hříšníky. Nepřítelem je tu kult uctívačů jiného boha, a ten bůh samotný, který bere spravedlnost na úplně jinou úroveň. Střet idejí, a i hlavní záporák jsou zajímavý.

Takže po příběhové stránce to bylo naprosto v pohodě, samozřejmě některé věcí se mohli udělat trošku lépe a s větším citem pro logičnost.

Větší problém jsem měl s „levností“. Seriál má spoustu akce, ale ze všeho prostě teče zelené plátno a digi-bordel. Celá úvodní honička v autech, nebo bitky v obleku Moon Knighta jsou často vizuálně divné, odfláknuté. A jak zmiňuji, zase digitální oblek. Při pohybu to vypadá často fakt divně a už mě docela unavuje pořád sledovat digitálního panďuláka jak se bije s lidskými postavami. V tomhle mě Marvel přestává bavit. Digitální prach, digitální částicové efekty. Digitální už skoro všechno. Pak díky tomu ty herci vypadají naprosto vystřiženě, bez jakéhokoliv působení na prostředí na obrazovce. Ta levnost je poznat skoro všude. Je to škoda.

Prvních pár dílů jsem měl i problém s roztřesenou kamerou. Nemám nic proti ní, ale musí působit „přirozeně“ a ne že s ní kameraman při běhu prostě klepe i když to tam nedává vizuálně nějak smysl (nebo je to pak přidáno v postprodukci). V tom to chtělo fakt ubrat.

Jinak závěr byl v pohodě (i když se neobešel bez pár pozdvižených obočí). Finální bitva, roztříštěná osobnost, vyřešení konfliktu a velké odhalení. To nebylo zlé.

Souhrnně seriál spadá do povedené kategorie. Věci, které mu vyčítám, jsou věci, které mám poslední dobou spíše s ubíráním Marvelu jako takového než tohoto seriálu. Jsem rozpolcený mezi 7 a 8/10, stejně jako hlavní hrdina.

 

Youtube - Trailer          Hodnocení: 8/10