 |
| Metacritic |
Vydržet si takhle velký kus od vydání má ještě jednu další velkou výhodu. Hra, za tu dobu, obsahuje už 7 velkých rozšiřujících a opravných patchů, takže moje výprava by měla být co možná v nejlepším možném technickém a vyladěném stavu (zpětné čtení recenzí a sledování videí na Youtube ukazují mnoho různých situací, které byly v pozdějších částech upraveny, kam všude bylo ještě co přidáno, aby zážitek byl co možná nejplynulejší).
Herní studio Larian mám velmi rád, a jejich předchozí hry Divinity: Original Sin 1 a 2 jsem si nesmírně užil (BG3 je mechanicky velmi podobný). Hlavně se mi líbí i jejich přístup ke komunitě, kdy nemají problém zakomponovat fanouškovské překlady přímo do jejich hry, nebo zdarma upgradovat jejich hru do „vyladěnější podoby“ (Enhanced editions). Samozřejmě dělají také mnoho chyb, ale je to právě o tom, jak se k nim postaví. Při vydání jsem často zaslechl, že třetí akt bývá obsahově slabší než první akt nebo že je tam mnoho bugů. U takhle velké hry, plné kombinací se tomu fakt vyhnout nejde. Ale bohužel u nich platí to, že prostě první akt a druhý, jsou mnohem vyladěnější, v porovnání se třetím.
Svět Dungeons & Dragons, na kterém je celý herní princip postaven znám, ale nejsem v něm nijak kovaný. Hrál jsem kdysi jednu výpravu s přáteli, viděl několik seriálů a filmů, kde postavy hráli právě DnD (Dungeons & Dragons: Honor Among Thieves , Stranger Things, TBBT atd). Božstva, postavy a svět o tom mám opravdu jenom povrchové znalosti a co se týče pravidel soubojů, tak jsem také velký začátečník. Ale pro hru to není tak podstatné. Co se týče boje, tak se člověk po chvilce čtení dokáže zorientovat a zbytek si nějak musí osahat. Hra na normální obtížnost jde na hráče v normálním tempu a nezažil jsem nějaký velký obtížnostní skok. Do fungování světa ale Larian přidává svůj styl řešení problémů, který fanouškům série Divinity je moc dobře známý. Využívání prostředí, možnost skákat, strčit protivníka, svitky, lektvary a spousta různých předmětů, kterým brání jenom vaše kreativita. Důkazem může být mnoho situacích co člověk sám zažil, anebo desítky hodin absurdních kombinací, jak věci vyřešit, na Youtube. Nalákat někam nepřítele a pak mu zničit půdu pod nohama, otrávit jim pití při oslavě, přesvědčit je že bojovat s vámi nemá smysl atd.
Kreativita a různorodost je také možná při řešení příběhových situací. Platí, že každý úkol, každý problém, na který hráč narazí je možné najít několik různých cest k jeho řešení. Ať už je to na designovaná cesta, anebo právě absurdita kombinací s dostupnými herními systémy. Hlavní úkoly, vedlejší úkoly, úkoly vašich společníků, všechno se to větví napříč třemi hlavními akty. Někdy následky svých rozhodnutí ze začátku hry, poznáte až v jejím konci. A na naprosto nečekaných místech. Postava, co jste zachránili před bandity vám pak může pomoci při vyjednávání mezi uprchlíky, nebo můžete odhalit zrádce hned na začátku jenom proto, že jste více pozorní a tak se úplně vyhnout velkému přepadení.
Technicky se vše dá vyřešit jiným způsobem než bojem. Najít tajnou cestu, klíč ke dveřím pod pokličkou, vzkaz v knize popisující něco, co vás pak může navést na úplně jinou stopu atd. Do toho všeho jsou tu komplexní rozhovory, ve kterých lze volit mnoho variant a hráč může opravdu hrát za charakter, který je mu nejblíže. Chcete být totální hajzl, není problém. Co takhle ultra hrdina, bez problému. Samozřejmě klíčovým mechanismem je „házení“ kostkou. Na tomto principu je položené celé Dungeons & Dragons a zde to není jinak. Hra všechno rozhoduje příslušnými kostkami, čtyřstěnný, osmi, dvacetistěnná. Pro rozhovory se hází dvackou. Podle toho, jaké máte vlastnosti při začátečním výběru postavy, následného vybavení a všeho možného, tak máte větší nebo menší podpůrné body při těchto různých sklil hodech. Takže pokud máte dobrou obratnost, házení na vypáčení dveří vám rovnou přidá třeba +8 k hodu, co hodíte. Můžete zastrašovat, vyjednávat, přesvědčovat, plížit se, studovat, těchto hodů je mnoho a tvoří obrovskou páteř a srdce příběhu a jeho světa.
Hráč může hrát sólo anebo mít v partě příběhové společníky (také je možné hrát hru v co-op režimu s dalšími hráči). Maximum jsou ale 4 ovládané postavy. Pokud to vy sami povolíte, tak se k vám do tábora může přidat mnoho barvitých charakterů, které si táhnout svůj vlastní příběh a je jenom na vás, zda jim pomůžete dojít k rozuzlení anebo se s nimi dostanete do takového křížku, že postavy se s vámi tak neshodne, že vaši partu raději opustí. Nebo je klidně můžete nechat umřít. Vše je ve vašich rukách. Obecně platí, že příběhy postav jsou zajímavě propletené do okolního světa a do hlavního celkového příběhu. S postavami můžete (musíte) povídat v táboře, zkoumat jejich minulost, a snažit se jim nějak pomáhat.
Hlavní příběh se točí kolem jednoduché premisy, máte v hlavě mozkozřouta, který vás po nějaké době přemění na monstrum, což se vám moc nelíbí (nebo?). A tak se vydáte na cestu k tomu, aby se tak nestalo. Při svém putování potkáte démony, ďábly z pekla, utkáte se s bohy a prastarým zlem, prostě klasika. Jak to všechno vyřešíte, je jenom na vás.
Jako hráč se snažím dokončit všechny vedlejší úkoly, prozkoumat všechna místa. V této hře mi to vše zabralo kolem 120 hodin. Přiznám se, že ve třetím aktu jsem byl už slušně vším přejedený a hra mě už tolik nebavila jako v prvních dvou aktech. Je to samozřejmě dobrá zpráva, že hra má obsahu tuny, ale pro mě osobně už na konci nemám tolik nadšení jako na začátku. Zažil jsem to u Divinity 1 a 2. A prostě už chci ten svět dotáhnout do konce, ale moje povaha mi nedá pokoj, dokud ještě nedokončím všechny vedlejší úkoly. Hlavně i proto, že v nich můžete získat spojence na závěrečný střet. Taky ten třetí akt působil slabším dojmem než předchozí dva.
Graficky je hra velmi krásná a barvitá. Prostředí a jejích rozmanitost nemá konkurenci. Výborná byla i hudba. Skladby jako Harpy Song, Nightsong, Down By The River a třeba The WeepingDawn jsou opravdu překrásné. Je jich spousta dalších.
V předchozích řádcích jsem mluvil hodně o pozitivech, teď bych chtěl vypíchnout několik negativ, věcí, co mě vytáčeli.
Správa inventáře, ve hře je tuna věcí, co člověk nasbírá, jejich třídění, přesouvání bylo utrpení. Je tam málo filtrovacích možností, věci se sami nesdružují, a klidně tak 40 % věcí se mohlo samo od sebe rovnou posílat do tábora (táborové zásoby). Nebo svitky na kouzla se mohli třeba rovnou ukládat do určeného místa v batohu. Pamatuji si, že po každé větší části světa, jsem pak 30 minut organizoval věci z inventáře.
Další věc se také týká uživatelského rozhraní. Když postava postoupí na novou úroveň, tak se jí na portrétu objeví šipka. Když na ní kliknete, tak se vám otevře levelovací obrazovka. Jenže na portréty klikáte každou chvíli, abyste pohybovali s postavami. Kolikrát se mi stalo, že jsem si nechtěně toto levelovací menu otevřel.
Pro neznalce světa a DnD, je velmi těžké se zorientovat v množství kouzel, co vaše postavičky mohou sesílat. Sice máte základní popis, ale kolikrát z toho nemáte šanci poznat, jak se kouzlo chová, zda tvoří kopuli, nebo paprsek atd. Určitě by nebylo na škodu, kdyby při najetí na ikonku kouzla při učení, že by se zobrazilo malé okno s videem, jak to kouzla vypadá (dělá to God of War z levelovacím stromem dovedností, nebo Assassin's creed). Velmi užitečná věcička. Úplně nepatřím mezi lidi, co by zkoumali všechna kouzla a zjišťovali, co dělají. Tohle by hodně pomohlo.
Ve světě je mnoho truhel, beden, váz, pytlů, které můžete prozkoumat, zda se v nich nenachází nějaká cennost. Co dokázala moje postavička u této činnosti vymyslet, bylo dost někdy na pěst. Kliknete na pytel, co je před vámi, ale postavička se rozběhne doleva, vyleze na vedlejší bednu, pak z ní sleze v zadní části a pak vám napíše že je pytel moc daleko. Zrovna pro tyhle ty věci, se mohlo udělat to, že i když jste 2 metry daleko, tak byste to i tak otevřeli a mohli vybrat obsah.
Deník, který vám pomáhá se zorientovat v úkolech. Vůbec by nebylo na škodu, kdyby v něm byla záložka i o historii, bozích, frakcích, národech. Ne od začátku, ale ve chvíli, kdy se s něčím setkáte, nebo něco zjistíte o nějaké skupině. Tak by bylo strašně super, kdyby se vám v deníku ukázal krátký odstavec, který by popisoval doplňující informace. Svět se chová tak, že všechny postavy to znají, ale hráč ne.
Hodně krát jsem zažil doskakování textur, v aktu tři mi přišlo, že v závěru mi trošku blbnul zvuk.
Koukám, textu bylo napsáno hodně. Hra je to parádní a neexistuje lepší hra na hrdiny. Úžasný plný svět, neskutečná variabilita, strhující příběh, nezapomenutelné postavy, krásný vizuál a hudba. Milujete žánr RPG? Tohle je vaše jasná srdcovka.
Žádné komentáře:
Okomentovat