The Last of Us Part II

Metacritic

Ha, konečně. Konečně přišel pro mě čas na pokračování jednoho z klenotů konzole Playstation (ehm teď už to úplně tak neplatí) a i velice kontroverzí druhý díl ze série The Last of Us.

Začnu s tím, s čím za mě asi nikdo neměl problém. Hra vypadá nádherně. 3D modely postav, jejich mimika, animace, dabing, všechno je tu prvotřídní. To samé můžu napsat o prostředí, místa, po kterých se budeme při hře pohybovat mají svojí post-apokalyptickou krásu a autoři se snažili tvořit velmi úchvatně zvrácené monumenty zničené civilizace. Hlavní roli zde totiž hraje město Seattle a jeho okolí.

Hratelnost čerpá na silných základech z prvního dílu. Pocit akce, pohybu, surovosti soubojů. Velice se mi líbila průzkumová hratelnost. Hru jsem dohrál za cca 22 hodin a pořád mě bavilo prozkoumávat rozbořené domy a všemožná zákoutí abych nalezl nějakou munici nebo zásoby. Obtížnost byla nastavena velmi slušně a nikdy jsem neměl dostatek munice, aby se ze mě stal John Rambo. Díky tomu jsem zažil pár velmi atmosférických setkání, když přede mnou byla nutnost projít kompletně plný mrakodrap monster a já měl jenom tři náboje. Výborné.

Hudba a celkové ozvučení patří taky mezi kvality. Souhrnně prostě svět, vizuální podoba, atmosféra, hratelnost je tu za plný počet.

Co se ale šíleně nepovedlo a nutilo mě to kroutit očima tak, že jsem si málem vyleštil oči do běla, byl příběh. Panebože, jak ten byl hloupoučký. Přitom jeho hlavní myšlenka a kostra na papíře musela znít zajímavě. Jenže pak se na to někdo pokusil naroubovat motivace postav a jejich rozhodnutí. Jenže se mu to vůbec nepovedlo a celé to pak tím za mě pohřbil. Navíc v rámci velkého překvapení pro hratelnost se příběh celý převrátí, jenže nikdo nějak nebere ohledy na hráče v tom, že tohle fakt nikoho v ten moment naprosto nezajímá. A hra nám začne nutit svojí vlastní perspektivu a je jí úplně jedno jestli to dává smysl nebo ne.

Final Fantasy XVI

Metacritic

Jsem „velký“ fanoušek série Final Fantasy. Život se mi „změnil“ po hraní pro mě prvního dílu Final Fatansy VIII. Ještě do dnes si pamatuji, jak jsem demo 8 dílu hrál pořád dokola a pak si běžel do obchodu koupit originální plnou verzi. I po 23 letech onu edici pořád mám a jsem na ni hrdý (obsahuje 5CD). Následně kvůli nedostupnosti konzole Playstation jsem hrál další díly až později v různých edicích (XIII, XIII-2, X, XV). Nejnovější díl série XVI mě svými ukázkami velmi zaujal, a proto jsem se do něj pustil v den vydání.

Začnu pozitivy. Hlavní příběh je drsný a syrový. Není nouze o krev, sprostá slova, lehce lechtivé scény. Samotná podstata hlavní linky se točí kolem diskriminace a otroctví (mimo jiné). Celý svět je velmi propracovaný a připomíná středověkou Evropu. Je plný několika velkých národů, každý z nich bojuje o své místo na tomto světě. Do toho tu máme magii, prastarou hrozbu, obří magické bytosti a spoustu dalšího. Tohle vše tvoří zajímavý mix, který je plný desítky postav a vedlejších charakterů. Je jich tolik, že vám dokonce hra v jeden okamžik zpřístupní nástroj, přes který můžete sledovat všechna propojení a události co se ve světě přihodili. Kolikrát jsem si musel hru „zapauzovat“ a přečíst si velmi dobře psané informační bločky (informace jsou v nich tvořeny tak, jak je hráč zažívá, takže vás vedou pouze aktuálními událostmi), abych pochopil co se děje.

Hra je vizuálně nádherná, i když spousta prostředí působí šedě a sterilně. Není to úplně chyba hry, ale zvolená vizualizace světa. Hrady z dálky jsou překrásné, členité s nádechem fantasy, ale z blízka jsou to „jen“ šedé kameny. V tomhle směru chválím držení se reality, ale potom několik hodin běháte v šedých koridorech a je to nic moc. Je to taková dvousečná zbraň. 

God of War: Ragnarok (PS5)

Metacritic

Velkolepé zakončení novodobé ságy boha války. Vše je tu při starém. Takže pokud jste měli nějaká pozitiva o prvním díle, bude to tu stejné, pokud nějaká negativa, to samé.

Na úvod se s vámi hra nemazlí, hnedka do příběhu, hnedka do soubojového systému a všeho okolo (v hlavním menu je velmi krátké příběhové shrnutí). Pokračuje se přímo dál. Příběh patří k silným základům této hry. To samé dabing, celkově herecké výkony a výprava. Co tomu přidala nová generace konzole je „jenom“ lepší grafika. Už původní díl vypadal luxusně, ale s výkonem PS5 je to zase o level vyšší.

Soubojový systém zůstal stejný, i když nějaké drobné změny se tam najdou. Takže komu to sedlo před tím, tak bude i tady spokojený.

Svět God of War je obrovský a je v něm tuna aktivit, které může hráč dělat. Neskutečně mnoho vedlejších úkolů, sbírání předmětů, výzev atd. Často to dokáže člověka zahltit a pokud chcete hru dohrát na 100%, tak to zabere. Hlavní příběh a docela slušný průzkum s pár vedlejšími úkoly mi zabral 35 hodin. Určitě se do světa vrátím a dohraji všechny vedlejší úkoly. O zbytku si ještě nejsem úplně jistý. Soubojové výzvy nejsou úplně pro mě, ale první díl jsem dal na platina trofej (100%), takže by to taky chtělo.

Hudba byla také výborná, kromě klasických jsou tu i dvě skladby, které mi utkvěly v hlavě, Blood Upon the Snow · Hozier · Bear McCreary a potom Bear McCreary - Raeb's Lament.

  Tohle jsou ale body, o kterých asi nikdo nijak nepochyboval. Teď spíš takové ty části, které mi vadili a kvůli kterým rozhodně nedám plné hodnocení. Obecně nemám rád, když mi při boji hra vypráví příběh. Nedokážu číst titulky a u toho efektivně bojovat. Díky tomu mi párkrát utekly zajímavé poznatky a příběhové vysvětlivky, nebo jsem skončil mrtev. Hra jako taková je neskutečně ale neskutečně ukecaná. Kamkoliv jdete, tak vám to společníci všechno řádně popíšou nebo u toho odvypráví spoustu jiných příběhu a pozadí světa. Je to sice fajn, ale ke konci už jsem z toho množství byl neskutečně přehlcený. Navíc hra hází severská jména a názvy, jako bychom v té době žily a všechno by nám mělo hnedka dávat smysl. Velkou částí jsou i proroctví (viděli jsme je v průběhu prvního dílu a hlavně v jeho závěru). Furt si o nich postavy povídají, ale pokud nemáte fotografickou paměť, tak máte smůlu, jakmile je jednou uvidíte, tak pak už smůla. Sice máme přeplněný deník různými informacemi, ale aby nám tam Atreus překreslil tyto výjevy to ne. Hodně jsem si říkal, že bych se chtěl znovu na nějaký obraz z proroctví podívat a zkusil z něho vyčíst jeho tajemství, jak se hra bude vyvíjet. Bohužel a velká škoda.

Jsem spokojený s tím, jak se vyvinul příběh. Thor nebo Odin, všechno luxusní momenty a zajímavý pohledy na tyto postavy a náš příběh, ale zase mi přišel konec takový nemastný neslaný. Doufal jsem v jiný typ epických bojů a soubojů, ale zase jsem dostal „jen něco“ stejně jako u prvního dílu. Nebyla tam taková epičnost, kterou to za mě mělo mít (bavím se hlavně o finále).

Souhrnně je to pro mě to samé, jako byl první díl. Jen s tou změnou, že hrajeme často za Atrea. Jeho části (kromě snad druhé) jsou velmi zajímavé a hodně dobře rozvádějí nastíněný příběh. Také vedlejší postavy mají dost silné příběhové linky, obzvlášť naši trpaslíci.

 

Yotube - Trailer          Hodnocení: 9/10