 |
| Metacritic |
Na úvod se s vámi hra nemazlí, hnedka do příběhu, hnedka do soubojového systému a všeho okolo (v hlavním menu je velmi krátké příběhové shrnutí). Pokračuje se přímo dál. Příběh patří k silným základům této hry. To samé dabing, celkově herecké výkony a výprava. Co tomu přidala nová generace konzole je „jenom“ lepší grafika. Už původní díl vypadal luxusně, ale s výkonem PS5 je to zase o level vyšší.
Soubojový systém zůstal stejný, i když nějaké drobné změny se tam najdou. Takže komu to sedlo před tím, tak bude i tady spokojený.
Svět God of War je obrovský a je v něm tuna aktivit, které může hráč dělat. Neskutečně mnoho vedlejších úkolů, sbírání předmětů, výzev atd. Často to dokáže člověka zahltit a pokud chcete hru dohrát na 100%, tak to zabere. Hlavní příběh a docela slušný průzkum s pár vedlejšími úkoly mi zabral 35 hodin. Určitě se do světa vrátím a dohraji všechny vedlejší úkoly. O zbytku si ještě nejsem úplně jistý. Soubojové výzvy nejsou úplně pro mě, ale první díl jsem dal na platina trofej (100%), takže by to taky chtělo.
Hudba byla také výborná, kromě klasických jsou tu i dvě skladby, které mi utkvěly v hlavě, Blood Upon the Snow · Hozier · Bear McCreary a potom Bear McCreary - Raeb's Lament.
Tohle jsou ale body, o kterých asi nikdo nijak nepochyboval. Teď spíš takové ty části, které mi vadili a kvůli kterým rozhodně nedám plné hodnocení. Obecně nemám rád, když mi při boji hra vypráví příběh. Nedokážu číst titulky a u toho efektivně bojovat. Díky tomu mi párkrát utekly zajímavé poznatky a příběhové vysvětlivky, nebo jsem skončil mrtev. Hra jako taková je neskutečně ale neskutečně ukecaná. Kamkoliv jdete, tak vám to společníci všechno řádně popíšou nebo u toho odvypráví spoustu jiných příběhu a pozadí světa. Je to sice fajn, ale ke konci už jsem z toho množství byl neskutečně přehlcený. Navíc hra hází severská jména a názvy, jako bychom v té době žily a všechno by nám mělo hnedka dávat smysl. Velkou částí jsou i proroctví (viděli jsme je v průběhu prvního dílu a hlavně v jeho závěru). Furt si o nich postavy povídají, ale pokud nemáte fotografickou paměť, tak máte smůlu, jakmile je jednou uvidíte, tak pak už smůla. Sice máme přeplněný deník různými informacemi, ale aby nám tam Atreus překreslil tyto výjevy to ne. Hodně jsem si říkal, že bych se chtěl znovu na nějaký obraz z proroctví podívat a zkusil z něho vyčíst jeho tajemství, jak se hra bude vyvíjet. Bohužel a velká škoda.
Jsem spokojený s tím, jak se vyvinul příběh. Thor nebo Odin, všechno luxusní momenty a zajímavý pohledy na tyto postavy a náš příběh, ale zase mi přišel konec takový nemastný neslaný. Doufal jsem v jiný typ epických bojů a soubojů, ale zase jsem dostal „jen něco“ stejně jako u prvního dílu. Nebyla tam taková epičnost, kterou to za mě mělo mít (bavím se hlavně o finále).
Souhrnně je to pro mě to samé, jako byl první díl. Jen s tou
změnou, že hrajeme často za Atrea. Jeho části (kromě snad druhé) jsou velmi
zajímavé a hodně dobře rozvádějí nastíněný příběh. Také vedlejší postavy mají
dost silné příběhové linky, obzvlášť naši trpaslíci.
Žádné komentáře:
Okomentovat