Vyhlídka na věčnost - Jiří Kulhánek

Databázeknih

S hodně velkým zpožděním dávám do kupy tuhle moji recenzi. Tahle kniha byla jedna z prvních (no dobře, čtvrtá), co jsem v tomto roce přečetl. Jenže mi straně dlouho trvalo ty moje myšlenky sepsat do této podoby.

Vyhlídka na věčnost je takový neoficiální závěr trilogie, která začala dvěma díly v podobě Nočního klubu. Dostaneme zde sice novou postavu a celkově šílenější příběh, přesto ale velkou součástí jsou i postavy a události z těch dvou knih o Nočním klubu.

Kniha začíná naprosto dokonalým úvodem, kdy je nám představena postava Mluvčího. No dobře, je tam ještě jedna krátká část před tím. Celých těch šedesát stran v knize je dokonalá ukázka hravosti a zábavnosti autora Jiřího Kulhánka. Je to plné vtipu, narážek, a celkově hravosti s textem.

„Miluju děti, miluju brokovnice, miluju nože“

Do svého světa totiž autor ke svým upírům a samurajům přidal ještě démony a peklo. No, a ono to do sebe strašně zábavně a zajímavě zapadlo. Do světa totiž začnou prosakovat takové zvláštní zóny, ze kterých vylézají mrtvoly nacistické armády. Jejich posláním je absolutní zkáza. Nebo se to tak zprvu zdá. Hlavní postava Mluvčího totiž s tím vším má něco společného. On se totiž ve své minulosti vypravil přímo do samotného pekla, kde bylo jeho úkolem pro jistého bohatého lovce ulovit a získat hlavu samotného pána pekel, padlého anděla Lucifera. 

Skoro první setkání s Kulhánkem

Databazeknih

Jak začít. Toť otázka.

Nejspíš budu muset začít takovým kratším prologem. Berte to jen jako můj názor plný spoilerů a všeho možného :)


Prolog:

Za všechno může Corona virus a díky tomu akce na Startovači (zachraňte knihy) a spousta různých slev v online knihkupectvích. A taky kamarádství s Tomem, který je neskutečný velký čtenář.
Zjednodušeně mi Tomáš doporučil autora Jiřího Kulhánka, že se jedná o zábavný a kvalitní žánr a je to neskutečně čtivé. Navíc jsem před tím stihl přečíst dílo od Františka Kotlety – Underground (recenzi napíšu později). A prý je Kotleta považován za „nástupce“ stylu Jiřího Kulhánka a prostě všichni autoři patří ke kultovním autorům českých knih.

Já člověk, který hlavně četl knihy od Warcraftu nebo série Dragonrealm jsem se rozhodl, že zkusím „více klasickou“ literaturu. Vím, že zrovna nazvat Kulhánka jako „více klasickou“ je asi hodně divné, ale prostě ze středověku, kouzel, draků jsem se přesunul k upírům, peklu, andělům a démonům….. eh.

Inu pořídil jsem si tedy knihu od Kulhánka – Vyhlídka na věčnost z roku 2011 a pustil se do ní. Po asi 50 stránkách kdy mě to neskutečně chytlo, jeho styl humoru, akce a vůbec toho světa, jsem tuto informaci řekl Tomášovi. No a ten mi sdělil informaci, která mě potěšila, ale i naštvala zároveň. To nemůžeš začít touhle knihou, řekl. Prvně se musíš pustit do jeho knih Noční klub díl 1 a díl 2. Tahle kniha je totiž takové neoficiální uzavření jeho trilogie. V knížce pak budou události, které se tolik neužiješ, pokud ten příběh neznáš. Je to jako koukat na Avengers Endgame bez těch filmů před tím. No a já mám rád filmy před tím.