Sandman: Preludia & nokturna - Neil Gaiman

Databázeknih

S příchodem Netflix seriálové adaptace jsem se konečně „dokopal“ ke čtení původního komiksu (nechci koukat na seriál, dokud nebudu mít načteno). Navíc mám celou sérii fyzicky doma a plánuji její čtení už dlouho.

Kniha má osm hlavních kapitol, které vyprávějí jeden na sebe navazující příběh. Každá z nich je ale pojata v trošku jiném stylu, nebo žánru. Takže je tu jedna více hororová, nebo „detektivní“, akčnější atd. Přesto se pořád tak nějak drží toho, čím Sandman asi je a bude. Abstraktní snová cesta pána snů.

 První kapitola skáče desetiletími až z toho mrazí. Ve chvíli, kdy je Sandman jistým obřadem uvězněn ve skleněné kouli. Když se konečně dočká propuštění, tak nachází svět snů v rozkladu a vydává se napříč světem, aby našel své ztracené artefakty a nabral sílu. U toho potkává mnoho postav ze světa DC Comics, jako Martian, Constantine a mnoho dalších, které jsou pro mě bohužel neznámé.

Jednotlivé příběhy jsou často krvavé, hrubé a lidský život v této božské šachovnici nemá takovou cenu, jak si lidé mohou myslet.

Uvidím, jaké to bude v následujících dílech, ale tato první kniha a jejích osm kapitol nepůsobí jako pevně držící celek. Obzvlášť kapitola 24 hodin působí… divně. Tak nějak mi tam nezapadala. Jinak ale kapitoly s postavou Constantina, nebo návštěvou pekla byly výborné. Celá kniha je pak zakončena velmi „klidným“ ale silným příběhem – Tlukot jejích křídel, který nám knihu a její načrtnutý příběh velmi pěkně ukončí.

Co se týče kresby, tak ta je velmi poetická a velmi krásně si hraje s rozvržením stránek. Kde může, tak se zbaví klasických panelů. Jinak styl kresby evokuje dobu 90. let, ve které byl komiks vydán.

Melancholicky syrový příběh s velmi unikátní kresbou. Propojení se světy DC Comics je fajn, ale také to dost ubírá na zážitku, pokud onen svět čtenář nezná. Což může být považováno za negativum. Rozhodně se uvidíme u druhé knihy a po první sérii Netflix seriálu, který tuším adaptuje právě knihu první. Dost se těším, jak bude adaptace vypadat a zda změny postav nebo příběhu budou rozumné, anebo budou spadat do woke průjmu. Z obrázku obálky je už zřejmé, že jsem četl nové barevné vydání. Silná 8/10.

Hodnocení: 8/10

Měsíční zahrady - Steven Erikson (Gardens of the Moon)

Databázeknih

Menší předmluva. Kdykoliv jsem si povídal s přáteli o fantasy žánru v knihách, tak se vždy objevila série Malazská kniha padlých od Stevena Eriksona. Po každé takové debatě pak následoval průzkum internetu a povzdechnutí nad tím, že knihy z této série se už v obchodě sehnat nedají (původní vydavatel už odmítl dotisk). Jejich jediným domovem už je bazar, anebo aukční síň, kde se komplety pohybovaly kolem 8 000 až 10 000 Kč. Navíc často jejich stav nebyl nijak uspokojivý. Proto když jsem se dozvěděl, že autorská práva „padla“ a sebralo je nové nakladatelství, tak jsem se neskonale zaradoval. Navíc se nakladatelství pustilo do předělání překladu (se stejným původním překladatelem), takže je text možná v nejmistrnější možné podobě. Oprava spousty chyb, ztráta některých vět, a také už se u spousty věcí ví, jak se nakonec vyvinuly v dalších knihách, a proto je překlad více odpovídající. Cesta byla dlouhá, ale konečně mám knihu ve svých rukách a pustil jsem se, doufám, do jedné obří ságy.

Autor vás hodí do obrovského moře. Tento svět tu existuje tisíce let, žije svým vlastním životem a vy jste akorát teď otevřeli jeho brány a vešli jste dovnitř. Hnedka v úvodu jste ve vírů velkých změn, které tímto světem otřesou. Potkáváme postavy, které vám nehodlají nic vysvětlovat a prostě žijí svůj život. Takže se tu často zmiňují jména, situace, bohové, zvyky, historie a vše co si dokážete představit a vy z toho neznáte ani prd. Tady máš jedno zlomené pádlo a koukej bez loďky v tom moři přežít. Tento aspekt považuji za velmi velké kouzlo (a nejsem v tom sám), ale taky za neskutečnou hrůzu. Často totiž nějaká z postav pronese něco o něčem z minulosti, že člověk nemá tušení, co se vlastně stalo, kdo tam byl, co je to za rasu, uspořádání apod. Takže jsem se párkrát musel vracet a onen úsek velmi pomalu přečíst znovu. Samozřejmě od poloviny knihy už se člověk orientuje mnohem lépe, nové postavy se objevují už jen sporadicky, ke spoustě dávných událostí jsme dostali další a další informace, takže je dokážeme pochopit zase o něco víc.

Úplně to samé můžu říct i o fungování magie. Na začátku je člověk opravdu zmatený. Co se to sakra děje, co jsou to ony chodby, co vlastně magie zde dokáže. Jak říkám: velké kouzlo a neskutečná hrůza.

Legie: Operace Thümmel - František Kotleta

Databázeknih

Dva velmi úspěšní literární autoři František Kotleta a Kristýna Sněgoňová nejspíše jednoho dne dali řeč, atak nějak si řekli: „Hele, já píšu zábavné, akční a prostě cool příběhy, no a ty, ty je píšeš taky. Co takhle vytvořit obrovský vesmír, do toho fláknout hrdiny a vyprávět jeden velký mega příběh? Nebyla by to pecka? Hele, víš ty co? Jdeme do toho“. Možná takhle nějak probíhal rozhovor těchto dvou autorů. Jasné je jen jedno. Legie, knižní sérii, která bude mít celkem dvanáct knih (aktuálně jde ven pátá kniha) a oba autoři se budou různorodě střídat v jejich psaní.

Menší drobnost na úvod, píšu tyto řádky ve chvíli, kdy jsem přečetl už druhou knihu v sérii. Takže už mám o jednu knihu znalostí tohoto světa navíc.

První kniha této velké ságy má název Operace Thümmel a je psána Františkem Kotletou. Ten si tedy uzmul první zářez a vykopnutí téhle ságy.

Lidstvo dostalo na prdel. Jednoho dne přiletěli mimozemšťani a prostě nás smahli. Lidstvo bylo podrobeno a rozvezeno do různých koutů vesmíru, ať už jako otroci na práci v dolech, anebo jako maso do konzerv. Náš hlavní hrdina Kapitán Moravec, býval analytikem bezpečnostní informační služby České republiky BIS. Ze země je odvezen na jinou planetu, do těžební stanice, kde se těží chepit, radioaktivní ruda, která je pro mimozemské společenství velmi cenná. Toto společenství je navíc velmi zvláštní. Sdružuje mnoho vesmírných druhů (o těch trochu později), ale jeden druh jim však vládne. Navíc se řídí tzv Skarem, což je takový systém – pokud jsi efektivní, tak budeš mít i postavení a díky tomu budeš ještě efektivnější pro společenství. Náš hrdina dobře poznal, že přímí vzdor je jasná cesta do konzervy, a proto se rozhodl stát efektivním, a dělat, co mu jde nejlépe, analyzovat a bojovat v pozadí. Jeho druh jím však díky tomu pohrdá ještě víc. Aby taky ne, když ho všichni ostatní vidí jen jako zrádce. Jenže Operace Thümmel je v plném proudu.

Muž na stezce - Miroslav Žamboch

Databázeknih

Jeden z nejznámějších českých autorů Miroslav Žamboch a jeho hrdina Koniáš. Konečně se mi podařilo přečíst první knihu, knihu, která je sbírkou všech povídek našeho hlavního hrdiny. Všechny povídky z dřívější sbírky Ostří oceli, jednu novelu ze souboru Poslední bere vše a následně jednu samostatnou povídku Koniáš: Konec vlka samotáře. Toto vše tvoří 13 povídek, na sebe lehce navazujících. Myslím tím to, že Koniáš sem tam zmíní nějaké dřívější události, anebo zmíní časový údaj jak dlouho je už na cestách. Tím čtenář ví, že se pohybujeme stále vpřed. Až na pár výjimek, se vedlejší postavy v povídkách neopakují. V sérii Koniáš pak „následuje“ román Na ostřích čepelí a Vlk samotář. Velmi se těším na to, až zjistím, v jakém časovém období se tyto další romány odehrávají. Počítám, že to bude někde uprostřed.

Toto je takový informační úvod, aby člověk věděl, jak se v tom všem má pohybovat a teď se můžu pustit už do samotného popisu knihy.

Před rozečtením této knihy jsem měl cca čtyři měsíční čtecí půst, a tak jsem první dvě povídky přejel na první posezení (93 stran, na mě úctyhodný výkon). Začátek je klasickým úvodem, kdo je Koniáš, proč je pronásledován, a proč se musel vydat na své cesty po světě. Hned ale druhá povídka Cherchez la Femme započne velmi luxusní dobrodružnou výpravu do hlubin nepropustné džungle. Přidá popis všemožných nemocí, zvířat, domorodé kmeny a jisté zvláštní „magično“ světa, ve kterém se náš hrdina pohybuje. Také se dozvíme politické uskupení a komplexní zeměpisné informace o tomto světě. Příběh se drží při zemi a udržuje si jistou reálnost, ale má v sobě i magii. Sice je už dávno zapomenuta a bývalí mágové povražděni, ale jisté zbytky magie se v povídkách sem tam mihnou. Než skočím na další část povídek, tak zmíním obecný popis, který prostupuje celou knihou. 

Mega hustej nářez - František Kotleta

Databázeknih

Úvod posledního dílu trilogie se přesouvá na úplně jiné místo, než kde nás nechal konec druhé knihy. Náš hlavní hrdina tu pracuje s novou postavou a připravuje půdu pro další budoucí události. Takže abychom dostali odpovědi na otázky z konce předchozí knihy, tak si musíme prokousat touto první kapitolou.

Hned pak skočíme tam, kam celou dobu čtenář chtěl, už od prvních stránek. Setkání s Uhříkem. Zjistíme, co se mu stalo, proč vypadá, jak vypadá a hlavní hrdina dostane staronového spojence s jeho gangem. Gang je navíc velmi dobrý v technologiích a bojuje s Kartany po svém. O postavě s přezdívkou Alenka, jsme už slyšeli v předchozí knize (toho tam taky původně Bezzemek hledal).

Díky jeho informacím se hlavní hrdinové pokusí přerušit jednání vysokých pohlavárů jak ze strany lidí tak i Kartanů. Do party se samozřejmě přidá Gerhard. Tato část je parádní, plná hlášek a výborné akce. Těmhle třem postavám to spolu náramně sluší. Také se tam setkají s novým druhem mimozemšťana, druhem, se kterým mají Kartané spory. V tuto chvíli vzniká neobvyklé spojenectví. Mimozemšťan samozřejmě nemluví lidskou řečí a tak je velká část příběhu věnována postupnému budovaní jejich komunikace. Je to velmi chytře udělané. Díky tomu se dozvídáme o vesmíru zase o něco více. Naše parta navíc dá do kupy plán na zničení dvou mateřských lodí Kartanů, které hlídají na oběžné dráze, a hrozí destrukcí měst, pokud by se kdokoliv postavil na odpor. 

Fakt hustej nářez - František Kotleta

Databázeknih

Máme tu pokračování Hustého nářezu a rozhodně se jedná o zlepšení ve všech směrech, oproti první knize. Hlavní hrdina dostává k ruce (na delší čas) svého odvěkého Německého nepřítele, upíra Gerharda. Jak už jsem psal ve článku k první knize. Jakmile tyhle dva jsou spolu, tak jsou to nejlepší části knihy. No a tady jsou spolu docela často. Jejich vzájemný respekt, hluboká minulost, bitvy a celkově jejich povahy dávají vzniku parádním a zábavným dialogů.

Bohužel další postavy jsou tomu všemu tak nějak upozaděné, i když Diana a jeho gang transvestitů byl velmi zábavný a působil velmi originálně. Hlavně i to, jak je Kotleta psal v knize. Srandovně si totiž hrál s ženským a mužským rodem: Diana se na něj podíval. Já vím, že je to prkotina, ale byla to sranda a nemyslím to nijak v urážlivém slova smyslu.

Ještě vlastně dostaneme novou zápornou postavu. Postava z přebalu knihy. Fred. Upíří potomek nenáviděné Kristiny z první knihy.  Bohužel mi přišlo, že je tu takovým obyčejný, až nevyužitý i když se v příběhu ukazuje docela často. Možná mu chyběla nějaká větší hloubka. Kdo ví.

Ještě jedna zmínka k našemu hlavnímu duo upírů, kterou jsem psal už v prvním článku. Kdykoliv Bezzemek a Gerhard vzpomínají na minulost, tak je to výborná záležitost. Hodně pěkně to prohlubuje jejich vztah a přidává to velmi zajímavé koření do celkového vyprávění. Toto je velmi silný unikátní prvek této Kotletovi knižní série. Něco jako byl jazyk (řeč, mluva) v jeho jiné knižní sérii Spad. 

Hustej nářez - František Kotleta

Databázeknih

Nová série, ehm pardon, stará série, nová pro mě, od autora Františka Kotlety – Hustej Nářez.

Příběh a jeho zasazení je asi nejvíce podobný Jiřímu Kulhánkovi a jeho Nočnímu Klubu. Teď už naplno rozumím, proč je Kotletovi přezdíváno nový Kulhánek. Protože tohle je prostě „hustej nářez“, nic víc a nic míň. Běhají tu upíři, mimozemšťani a transvestiti… ti jsou vlastně až ve druhém díle, tak ti zrovna ne, prozatím.

Vše se točí kolem Jana Bezzemka, českého upíra, a jeho boje vůči okupační mimozemské rase jménem Karatani. V úvodu knihy se podaří mimozemšťanům rozprášit většinu upírských klanů (jako jedni z mála ještě proti okupaci bojovali) a tak náš hlavní hrdina musí utéct do pozadí a se zbývající hrstkou nepravděpodobných spojenců se pokusit přežít a zachránit lidskou rasu od útlaku.

Tam kde příběh exceluje nejvíce a baví je prolínání hrdinovy historie se současným děním. Jeho postava je spjata silně s českou historií a díky jeho dlouhověkosti zažila už mnoho bitev a událostí. Proto často komentuje a posouvá příběh pomocí vzpomínek na nějaké události z dávné minulosti. Například bitva na Bílé hoře apod. 

Řetězová reakce - František Kotleta

Databazeknih

Máme tu poslední knihu (zatím) ze série Spad. Četla se mi velmi rychle. První den jsem prolétl kolem 150 stran a druhý den jsem knihu sfouknul celou. Na mě je to neskutečný výkon. Buď se kniha strašně dobře četla, anebo jsem byl neskutečně hladový po čtivu. Kdo ví.

Hlavní postava je tentokrát Alice - Michálkova nejvěrnější parťačka. Je to docela zvláštní a chvíli si člověk musí zvykat na to čtení v ženském rodě. Přecijen jsem teď byl 3 knihy chlap v podání hlavní postavy plukovníka Michálka.

Příběh pokračuje po událostech předchozí knihy Rázová vlna, ale časově se nacházíme před závěrečným epilogem, který onu knihu ukončoval. Hlavním nepřítelem jsou tu zkorumpovaní vládci Prahy. Lidé, kterým se nelíbí nové pořádky, které naši hrdinové nastolili při minulých událostech v Brně a všemožně se snaží získat svůj vliv právě v jeho okolí (drancují jejich farmy a narušují obchody). Alice je proto donucena se do bývalého hlavního města vydat a pokusit se s nimi vyjednávat. Praha se od dob první knihy změnila a to rozhodně k horšímu. Otroci, obchod se zbraněmi, vykořisťování lidí a prostě všechny ty super věci co se dělají, když máte koho vykořisťovat a u moci sedí prasata.

V Praze se Alice potkává se skupinou Arabských „poutníků“. Zpočátku se jeví jako velice přátelští a zachrání si při Pražských problémech navzájem životy. Jenže Alice nemá tušení, že právě po selhání vyjednávání je tato skupina najata (je vypsána odměna), aby se o ni a její přátele postarala. Zde ale hlavní velitel Arabské skupiny udělá velkou chybu. Místo toho, aby ji zabil, tak ji prodá na otrokářskou loď do Hamburku. V tento moment tato kniha naplno začíná.

Alice v okovech. Sledujeme její boj s novým osudem. Cesta do německého města. Otrocká práce v továrně a spřádání plánů na útěk. Od této části jsem chytal neskutečné vibrace à la Noční klub od Jiřího Kulhánka. 

Vyhlídka na věčnost - Jiří Kulhánek

Databázeknih

S hodně velkým zpožděním dávám do kupy tuhle moji recenzi. Tahle kniha byla jedna z prvních (no dobře, čtvrtá), co jsem v tomto roce přečetl. Jenže mi straně dlouho trvalo ty moje myšlenky sepsat do této podoby.

Vyhlídka na věčnost je takový neoficiální závěr trilogie, která začala dvěma díly v podobě Nočního klubu. Dostaneme zde sice novou postavu a celkově šílenější příběh, přesto ale velkou součástí jsou i postavy a události z těch dvou knih o Nočním klubu.

Kniha začíná naprosto dokonalým úvodem, kdy je nám představena postava Mluvčího. No dobře, je tam ještě jedna krátká část před tím. Celých těch šedesát stran v knize je dokonalá ukázka hravosti a zábavnosti autora Jiřího Kulhánka. Je to plné vtipu, narážek, a celkově hravosti s textem.

„Miluju děti, miluju brokovnice, miluju nože“

Do svého světa totiž autor ke svým upírům a samurajům přidal ještě démony a peklo. No, a ono to do sebe strašně zábavně a zajímavě zapadlo. Do světa totiž začnou prosakovat takové zvláštní zóny, ze kterých vylézají mrtvoly nacistické armády. Jejich posláním je absolutní zkáza. Nebo se to tak zprvu zdá. Hlavní postava Mluvčího totiž s tím vším má něco společného. On se totiž ve své minulosti vypravil přímo do samotného pekla, kde bylo jeho úkolem pro jistého bohatého lovce ulovit a získat hlavu samotného pána pekel, padlého anděla Lucifera. 

Nadace - Isaac Asimov

Databazeknih

Zatím jsem ve své čtenářské renesanci, která nastala po mnoha letech, četl takové ty dobrodružné, akční, nebo takové ty více béčkové tituly. Samozřejmě s tím nemám žádný problém, ale nějaký čtenářský klasik by si mohl povzdychnout, že to není TA literatura. No a tento další titul by v jeho očích podle mě obstál.

Před „mnogo a mnogo“ lety jsme jeli s kamarády z Animefestu a povídali si o knihách. Kamarádem Fishem mi byla doporučena právě tato kniha Nadace od Isaaca Asimova. Celý její koncept se mi strašně líbil. No a až teď na konci července jsem se do ní stihl pustil.

Kniha se mi četla zvláštně. Někdy jsem měl problém se zorientovat která postava zrovna v dialogu povídá a párkrát si ten jejich rozhovor musel projít znovu. To samé platilo o jménech a místech. Například postavy Salvor Hardin a Hari Saldon nebo jména planet Trantor a Terminus. Možná pro to měl autor nějaký psychologický nebo vznešený důvod, ale mě to prostě mátlo. Do teď si pamatuji, když se poprvé v knize ukázala postava Salvora Hardina a já vůbec nechápal v jakém časovém období se nacházím, protože jsem ho považoval za postavu Hari Saldona a zbytek k tomu právě vůbec neseděl.

Ohledně již zmíněných časových období. To je jedna z věcí, která je na této knize unikátní nebo spíše je jejím kladem i záporem. Jde ale i o to, že tato kniha je sbírka pěti povídek. Takže z ní cítíme tu rozkouskovanost. I když lineárně, tak pořád skáčeme o celé generace a každá kapitola neboli povídka je zasazena do jiného časového období a v každé z nich dostáváme nové hrdiny a problémy (výjimku tvoří druhá a třetí kapitola). Proto také považuji druhou a třetí kapitolu za nejlepší část z knihy. Také tam autor vytěží velmi pěkně to, že mu postavy zestárly o 30 let a jako čtenář jsem je už znal a mohl jim fandit.

Rázová vlna - František Kotleta

Databazeknih

„Jen pro ten dnešní den stojí za to žít…“

Třetí kniha Rázová vlna pokračuje přesně tam, kde jsme naše hobity nechali. Následuje zběsilé rozhodnutí a hrdinům se podaří spojit s Japonci a jim se podaří tři rakety sestřelit, ale poslední přesto dopadne a slyšíme už jen šum ze satelitního telefonu. Hanako… pardon Nacumi propadně ještě ve větší zoufalství a je rozhodnuta svůj život ukončit, ale Michálek ji přesvědčí, aby žila a pomstila se do posledního muže z řad Měnitelů. Vydávají se společně na cestu samuraje. A samozřejmě se Michálek a Hanako… pardon Nacumi do sebe zamilují (jejich vztah už se takhle vyvíjel v průběhu předchozí knihy).

Únik ze základny. Pronásledování naší skupiny. Ukrývání po okolí a ukázka další nechutnosti a brutality Měnitelů. Ti už totiž prohlásili, že plán vstupuje do poslední fáze, a tak už se jen vraždí, znásilňuje a pálí. Rodina, u které se naše skupina schovala, to zažije z první ruky a po masakru na obou stranách přežijí jenom dvě dívky. Když dorazí k Divokým, tak následuje jeden hodně boží proslov od hlavní postavy Michálka směrem k oné dívce. Ona pak už jen propukne v slzy, protože už prostě neměla naději, ale jeho slova jsou něco, na co nikdy nezapomene. Nevěděla, že ještě takový muž na tomhle světě existuje. To bylo strašně husté.

Následuje akce u Divokých, kde se to jako vždy totálně posere. Tak nějak to mají postavy pořád ve zvyku. Ale díky různým událostem (Jitřenka a Marika, ta dívka co je doprovázela do Krakova) se jim podaří uplatnit právo na vyzvání nové náčelnice k boji o vládnutí. Alice se toho ujme a nové náčelnici natrhne zadek a stává se novou náčelnicí Divokých. Také jí je pak na tvář vytetována vrána. Díky tomu aspoň vím, kdo je na obálce třetí a čtvrté knihy. Nastává chvilka klidu a zkušené upevnění moci v klanu Divokých. Libí se mi, jak hlavní hrdinové jsou zkušení vojáci a prostě díky svým zkušenostem mají nad nezkušeným světem navrch. Je to plné skvělých situací. Hlavně pro Ryena. Díky novým informacím od zajatce Žolíka (postava z první knihy) se vydávají s Divokými na cestu dále na východ tam, kam táhnou Měnitelé k jejich poslednímu plánu.

Poločas rozpadu - František Kotleta

Databazeknih

Tento druhý díl v knižní sérii Spad se čte mnohem lépe než jeho předchůdce. Je to pro mne dáno hlavně tím, že už prostě hlavní postavy známe a neztrácíme tak čas. Skáčeme rovnou do akce. Autor nemusí vůbec pomalu našlapovat jako předtím.

První věc, co musím hnedka sdělit. Tato kniha končí v polovině hlavního příběhu. Na konci čeká pěkný „Sylvester Stallone visící z útesu“ a příběh pokračuje ze stejného místa v knize třetí - Řetězová reakce.

Zpátky na začátek. Příběh se posouvá o asi 13 měsíců po konci událostí z první knihy. A je strašně fajn sledovat, jak to všechno dopadlo s Brnem a hrdiny po jeho dobytí. Vrací se samozřejmě všichni známí. Hlavní postavu Michálka alias hrdiny z Istanbulu mají všichni ve velké úctě a do Brna se stahuje celé okolí za lepším životem. Navíc naše skupina pořádá výpady do okolí a snaží se rozbít obchod s otroky. No a přesně při jedné takové akci hlavní hrdinové střetnou novou postavu a hybatele pro nový příběh. Japonku jménem Hanako… pardon Nacumi.

Následující útok na severní farmu od Brna nám představí novou hrozbu v podobě skupiny Měnitelů. Magorského kultu, který se rozhodl dokončit to, co předchozí jaderná válka nestihla a proměnit svět tak, jak bylo předurčeno. No a jak jinak než díky jaderným hlavicím, které se válejí všude po Evropě. Kotleta tenhle kult vykresluje do nechutných detailů a dělá to tak, aby vám nebylo vůbec líto toho, když je naši hlavní hrdinové budou odpravovat jak na běžícím pásu. Celá jejich hierarchie, kdy tu máme velmistra, mistry, vojáky pod nimi a „čubky“. Měnitelé si totiž z žen udělaly vymyté nástroje, se kterými si můžou dělat co chtějí.

Strašidelná vagina - Carlton Mellick III

Databazeknih

Při akci na Startovači pro podporu knih v době karantény jsem se dozvěděl o nakladatelství Carcosa. Tam mé oko zachytilo absurdní název jedné knihy – Strašidelná vagína. Se slovy: „panebože co to do… je“ jsem si přečetl anotaci. Příběh o tom, že dívce vychází celý život z dolní oblasti divné zvuky a pak jí jednou z onoho místa vyleze i kostlivec, mě na nějakou chvíli dostal do kolen. No a tak jsem si později tuhle knihu pořídil s tím, že si trochu rozšířím obzory v literatuře a přečtu si něco, co bych si normálně nepřečetl. No, rozšířil, jestli to bylo dobře nebo ne, to se teprve uvidí.

První věc, co mě po dočtení naštvala, byla ta, že kniha je vlastně sbírka třech povídek. Hlavní – Strašidelná vagína, tvoří asi sto stran knihy. Druhá povídka uzmula třicet a poslední padesát. To, že se jedná o několik povídek, je jen letmo zmíněno v krátké větě v anotaci na zadní straně knihy. To mi přišlo malinko jako neférové jednání vůči čtenáři. Jsem tu kvůli Strašidelné vagíně a ta tu přitom zabere jen lehkou polovinu z celé knihy. Tak teď už o povídkách.

Strašidelná vagína je absurdně zajímavý příběh a nápad. To ale bylo to jediné, co mě nutilo ji dočíst, protože jinak autor psal jako naprostý dement. Tak nudné čtivo jsem dlouho nečetl. Celé je to psáno stylem: Zvedl jsem se z postele. Vzal si kalhoty. Televize je zapnutá. Musím do práce. Bolí mě hlava. Miluji svou přítelkyni… Nebýt toho nápadu, o kterém to bylo, tak fakt nevím. Jak už jsem zmiňoval v úvodu o anotaci, tak tu máme dívku, které se dějí oné věci. A ve chvíli kdy z ní vyleze kostlivec, tak se ona a její přítel rozhodnou, že to musí prozkoumat. No a tak se hlavní hrdina vydává na Cestu do středu Země… pardon… na Cestu do nitra své Partnerky. Tam nachází svět, nebo spíše malé město, kde se pohybují divné bytosti a kostlivci. Celé to pak končí strašně divně a rychle, protože se to prostě na sto stranách nedokáže nějak rozvinout, nebo najít nějaký uchopitelnější cíl. Po dočtení poslední strany si jde říci jen: „A to je jako všechno?“.

Spad - František Kotleta

Databazeknih

Druhá kniha z mého plného mrazáku Kotlet a už teď mohu říci, že se mi líbila více, než ta první - Underground.

Sprostota. Ta je zde už od začátku na „normální“ lidské úrovni. Takže jsem s ní neměl vůbec žádný problém. Kur…, dopr…, šu… tu lítalo přesně ve chvílích, kdy to sedlo do situace. Nebo je taky dost možné, že je knížka úplně stejně přehnaně sprostomluvná, jako byl Underground, ale můj mozek si na to už zvyknul a nevidím v tom ten problém, jako ze začátku.

Velmi zajímavým prvkem bylo i použití článků z novin z jistého Japonského zpravodaje na začátku každé kapitoly. To byl velmi zábavný a pro příběh dobře dokreslující detail. Díky těmto článkům jsme totiž zjistili, co se ve světě posralo ještě před tím, než naše kniha začala. Navíc v těchto novinových článcích je asi největší korelace s dnešním světem a celkově se stupiditou a chováním vladnoucích mocností.

Hlavní hrdina zde byl hodně v pohodě. Zajímalo by mě, kolik že to vykouřil doutníků za celý příběh. Popotahuje to do sebe jako největší uhelná elektrárna. K ruce tu má parťačku Alici - velmi zkušenou vojandu z dob válek. Mezi nimi to šlape náramně. Házejí na sebe hlášky a prostě jejich vztah funguje a něco si už zažili. Po chvilce k sobě přiberou pár dalších postav a s nimi to šlape také na pohodu. Tedy možná až na postavu Hany, ale to měl být ze začátku prostě spratek a hybatel děje. Takže ji odpouštím. No a ke konci tam byla v podstatě vystrčena a odložena stranou mimo dění.

Underground - František Kotleta

Databazeknih

Rok 2020, bude to pro mě obroda ve smyslu čtení knížek? Kdo ví. Fakta za mě mluví zatím takto: pět přečtených knih od března do května. To je na mě neskutečná palba. Protože už jsem mnoho let nevzal knihu do ruky. Jako vzal, ale hned ji zase položil někam jinam, protože mi byla v cestě.

Takže hned začnu onou první (i když recenzově třetí) knihou, kterou jsem začal v březnu číst. Underground od Františka Kotlety. Tzv. nástupce legendárního Jiřího Kulhánka.

První věc, co mě praštila do očí (nebo do uší?) je vulgární mluva v knize. Už od první stránky tu létají sprostá slova a za mě tím první třetina knihy dost trpí. Sprostá slova jsou fajn, ale v začátku knihy mi přišlo, že působila dost nuceně. Hele, tady to můžu říci absurdně sprostě, než abych to řekl normálně. Jakmile se příběh pak trochu dále posune, tak jich razantně ubude a autor s nimi pak dokáže lépe pracovat. V ten moment začnou působit správně nebo zábavně, místo toho nuceného dojmu ze začátku. Už se sprostá mluva stane přirozenější.

Hlavní postava je docela fajn. Není to nějaký blbec a dá se mu fandit. Z dalších postav musím velmi pochválit „digitální“ čarodějku (můžeme ji vidět na obálce knihy) Fairy Fay. Jejich interakce se mi moc líbila a přišla mi velmi přirozená. Navíc Fay se chovala k němu úplně normálně a logicky (možná až na jednu malou věc, která tam ale spíš byla pro „zdržení“ děje). Žádné křičení nebo fňukání. Což mi přišlo, jako příjemná změna od různých příběhů, které jsem posledních pár let viděl. Jen zamrzí, že jejich finále tak nějak vyšumí do ztracena. Jakoby se nic nestalo. To mě mrzelo. Navíc ve finále už tam Fay nemá moc místo a spíš je upozaděna. Rád bych, kdyby tam sehrála větší roli.

Skoro první setkání s Kulhánkem

Databazeknih

Jak začít. Toť otázka.

Nejspíš budu muset začít takovým kratším prologem. Berte to jen jako můj názor plný spoilerů a všeho možného :)


Prolog:

Za všechno může Corona virus a díky tomu akce na Startovači (zachraňte knihy) a spousta různých slev v online knihkupectvích. A taky kamarádství s Tomem, který je neskutečný velký čtenář.
Zjednodušeně mi Tomáš doporučil autora Jiřího Kulhánka, že se jedná o zábavný a kvalitní žánr a je to neskutečně čtivé. Navíc jsem před tím stihl přečíst dílo od Františka Kotlety – Underground (recenzi napíšu později). A prý je Kotleta považován za „nástupce“ stylu Jiřího Kulhánka a prostě všichni autoři patří ke kultovním autorům českých knih.

Já člověk, který hlavně četl knihy od Warcraftu nebo série Dragonrealm jsem se rozhodl, že zkusím „více klasickou“ literaturu. Vím, že zrovna nazvat Kulhánka jako „více klasickou“ je asi hodně divné, ale prostě ze středověku, kouzel, draků jsem se přesunul k upírům, peklu, andělům a démonům….. eh.

Inu pořídil jsem si tedy knihu od Kulhánka – Vyhlídka na věčnost z roku 2011 a pustil se do ní. Po asi 50 stránkách kdy mě to neskutečně chytlo, jeho styl humoru, akce a vůbec toho světa, jsem tuto informaci řekl Tomášovi. No a ten mi sdělil informaci, která mě potěšila, ale i naštvala zároveň. To nemůžeš začít touhle knihou, řekl. Prvně se musíš pustit do jeho knih Noční klub díl 1 a díl 2. Tahle kniha je totiž takové neoficiální uzavření jeho trilogie. V knížce pak budou události, které se tolik neužiješ, pokud ten příběh neznáš. Je to jako koukat na Avengers Endgame bez těch filmů před tím. No a já mám rád filmy před tím.