Metacritic
Hry od studia From Software sleduji, ale nikdy jsem je do teď nehrál. Důvodem je ona pověstná velká obtížnost a doběh k bossům. Technicky mi nevadí, že je boss těžký, ale nebaví mě hry, kdy je trestem za smrt opakování nějakého delšího předchozího úseku. Kdy mě smrt vyjde na znovu hraní 5-10 minutového části, abych se k bossovi vůbec znovu dostal (kde následně hned zase umřu a vše se opakuje).
Proto jsem s nadšením četl zprávy, že Elden Ring je jedna z nejpřístupnějších her tohohle studia. A hned teď na začátku to musím napsat, je to pravda. Je to pravda ve dvou velkých bodech. V první řadě je celý svět plný checkpointů (místa přízně), které jsou rozmístěné tak, aby doběh k bossovi byl skoro okamžitý. Navíc u bossů, kteří jsou ve vlastní aréně, tak je tu nově i automatický checkpoint v podobě sochy Mariky. Když pak zemřete tak vám hra dá možnost, kde se chcete oživit (důvodem je, že ne vždy si může hráč místo přízně aktivovat před střetem). Nikdy se mi nestalo, že bych musel k bossovi nějak dlouho běžet, takže naprosto luxusní.
Druhá věc je obtížnost. Díky tomu, že se jedná o hru s otevřeným světem, tak kdykoliv, kdy narazíte na těžkého nepřítele nebo situaci, tak se prostě můžete sebrat a jít jinam a do oblasti se vrátit až budete silnější a zkušenější. Svět je navíc poskládán různorodě, takže narážíte na výkyvy v obtížnosti celou dobu a hra je na tom i takhle postavena. Běžně se vám může stát, že v lehké lokaci narazíte na jeskyni nebo hrobku, kde vám její obsah roztrhne úsměv.
To by byl takový lehký úvod, jak vidím tuhle hru vůči předchozím hrám studia. Některé klady a zápory bude možné aplikovat i na předchozí hry, ale technicky nemohu porovnat. Teď si pojďme povídat už o hře samotné.
Největší předností je svět a jeho prozkoumávání. Díky tomu jsem u hry dokázal vydržet nějakých 80 hodin, a pokud bych se vydal ještě „doprozkoumat“ základní místa a porazit základní vedlejší bosse, tak v tom mohu ještě tak dalších 20 hodin nechat (takový mám plán). Hru jsem si pořídit i s nově vydaným DLC, ale to je naprosto samostatná část hry, do které jsem se navíc ještě ani nevydal.
Do cca 65 hodin jsem netrpěl žádnou únavou nebo přehlcením a neskutečně mě táhla touha po prozkoumávání. Vidět co najdu támhle v jeskyni, nebo co všechno najdu v obrovském hradu za tajemná místa. Hra na tomhle neskutečně staví. Pokud vás tenhle aspekt nebaví, budete hodně trpět. Já si to náramně užíval. Hra vás za průzkum dokáže slušně odměňovat. Na zdánlivě nepřístupných místech vás pak čeká odměna v podobě lootu. Ať už extra unikátní zbraň, nebo nějaká jiná cennost. Prostředí jsou nápaditá, nepřátele zajímavý a plní výzev. Každou chvíli na vás vybafne tužší nepřítel. Úplně nemám rád obrovské výzvy, a proto se mi moc líbilo, že díky hlubšímu prozkoumávání oblasti jsem byl pak úrovní výš, než bylo potřeba pro následující sekce. Díky tomu jsem to tam pak měl jednoduší, pořád výzva ale jednoduší. Takový pocit odměny, za provedenou práci. Až po zmíněném čase na mě přišla jistá únava, přehlcenost a už jsem tíhnul k tomu, abych hru dokončil. Takže velmi slušné. Nikdy ve mně hra nevyvolala frustraci nebo znechucení z nějaké její části. Většinou jsem všechno dokázal zvládnout, než tyto emoce dorazili.
Svět je vizuálně hezký, drsný a odpudivý. Nepřátele poctivě nechutní. Bossové velmi unikátní a také nechutní. Všude někdo/něco je, díky tomu nic nepůsobí prázdně.
Příběh je upozaděný, tak jak to od tohohle herního studia bývá. Vše si „musíte“ zjistit z popisků předmětů. Cut-scén je tu poskromnu. Za mě je to trochu škoda, ale věděl jsem, že tomu tak je. Je to jejich styl. Vedlejší postavy jsou tajemné, mluví velmi málo a celkově pořádně nechápete, co říkají. To platí i o celkových vedlejších úkolech. Pořádně ani nevíte, kde je máte najít, nebo jak v nich pokračovat bez nutnosti se dívat na návod na internetu. Pořád je to styl studia, ale dost to ukrádá zážitek. Pořádně ani nevíte, že se nějaká postava po nějaké události někam přesunula nebo tak a stane, že už jí pak nikdy nenajdete. Opravdu mít nějaký deník, nebo cokoliv, kde by se vám zapisovali informace, které vyzkoumáte, by sérii neskutečně pomohlo, aniž by to ublížilo zážitku (něco jako deník v Divinity original sin 2).
Inventář je katastrofa. Navigace v něm je příšerná, neintuitivní a celkově šíleně prkenná. Máte desítky objektů, co sbíráte napříč hrou a vyznat se v nich je prostě hrozné. Všechno tak nějak působí zastarale. To platí i o ovládání, výměně zbraní, používání předmětů anebo zámku pohledu na bossech. To je jedna z věcí, co se studio snaží pořád držet z předchozích her, ale je to zrovna tohle co tu hru neskutečně táhne dolů.
Ve hře najdete desítky zbraní, každá z nich je svou formou unikátní a žádná není „špatná“. Každá se dá vylepšit na nejvyšší úroveň a hlavní je to, jak si sednete s jejím bojovým stylem a její speciální dovedností. Unikátnější zbraně mají onu dovednost specifickou jenom pro ně. Do běžných zbraní se pak dají vkládat speciální dovednosti, které nacházíte v průběhu celé hry.
Krom nacházení klasickým kouzel ještě nacházíte tzv. summony, duchy, co vám mohou pomáhat s bojem s bossy. Těch je taky obrovské množství a dají se vylepšovat.
Hra v rámci bojového stylu umožňuje obrovskou variabilitu. Co člověk může vidět na internetu je neuvěřitelné. Všemožné šílené kombinace, dovednosti, nebo buildy které jsou neskutečně absurdní. Osobně vím, že to tam je, ale já si najdu nějaký jeden styl a ten pak neměním, dokud funguje. Takže vím, že se můžete vyřádit, ale víc k tomu nedokážu říci.
V souhrnu jsem si to neskutečně užil. Svět je radost prozkoumávat. Boje jsou výzva. Jen kdyby se studio zbavilo některých zastaralých prvků, tak by to byla dokonalá hra.
Žádné komentáře:
Okomentovat