 |
| Databázeknih |
Vyhlídka na věčnost je takový neoficiální závěr trilogie, která začala dvěma díly v podobě Nočního klubu. Dostaneme zde sice novou postavu a celkově šílenější příběh, přesto ale velkou součástí jsou i postavy a události z těch dvou knih o Nočním klubu.
Kniha začíná naprosto dokonalým úvodem, kdy je nám představena postava Mluvčího. No dobře, je tam ještě jedna krátká část před tím. Celých těch šedesát stran v knize je dokonalá ukázka hravosti a zábavnosti autora Jiřího Kulhánka. Je to plné vtipu, narážek, a celkově hravosti s textem.
„Miluju děti, miluju brokovnice, miluju nože“
Do svého světa totiž autor ke svým upírům a samurajům přidal ještě démony a peklo. No, a ono to do sebe strašně zábavně a zajímavě zapadlo. Do světa totiž začnou prosakovat takové zvláštní zóny, ze kterých vylézají mrtvoly nacistické armády. Jejich posláním je absolutní zkáza. Nebo se to tak zprvu zdá. Hlavní postava Mluvčího totiž s tím vším má něco společného. On se totiž ve své minulosti vypravil přímo do samotného pekla, kde bylo jeho úkolem pro jistého bohatého lovce ulovit a získat hlavu samotného pána pekel, padlého anděla Lucifera.
Akce v pekle je v podstatě božská komedie, jenže tentokrát ne v podání Danteho, ale Jiřího Kulhánka. Je to snad přes sto stran, kde se naší hrdinové na peklo připravují, a pak plán uskuteční. Popis všemožného utrpení a celého pekla je prostě výborný. Nejvíc mě rozsekala forma mučení pro sadisty. V kruhu pekla, ve kterém totiž oni jsou, probíhá takové utrpení, že křik duší se táhne skrz celý kruh pekelný. Jenže oni jsou posazeni na křesla úplně mimo. Nic jim není děláno a je jim jen odebrán sluch, zrak a ostatní smysly. Jednou za pár tisíc let se jim na vteřinku vrátí, jen aby nezapomněli co se kolem nich děje a pak zase šup zpátky. Takže jim nikdo nic nedělá. To je jen taková ukázka, co si autor dokázal vymyslet. Scény s Luciferem jsou k tomu všemu ještě naprostá dokonalost.
V současnosti se pak hlavní hrdina spojuje s postavami z knih o Nočním klubu a snaží se s démony z pekla bojovat. Také ze své cesty vlastní jisté nadpřirozené dovednosti, které mu s bojem pomáhají. Takže už není jen obyčejným člověkem. Hodně věcí je právě rozvedeno více do hloubky. Jako byla postava Kocoura, nebo postava Karolíny alias Mazlíka. O jejich minulosti nebo podstatě byla jen drobná zmíňka v předchozích knihách, ale až teď na nich autor více staví a dodá jim větší hloubku. Jejich nepřátelé jsou totiž přisluhovači samotného Hitlera. V knize pojmenovaní jako Strýčkové.
Takže díky znalosti knih o Nočním klubu jsem si tyhle události mohl více užít. Díky tomu, že jsem tyto postavy už znal a znal jsem jejich příběh. Pro nezasvěceného čtenáře to pak nebude mít takovou hloubku. Proto mě mrzí, že tato kniha není nijak oficiálně propagována jako součást série o Nočním klubu, přestože se s těmi předchozími knihami doplňuje.
Tato kniha se mi četla z těch tří nejlépe. Přišlo mi, že se autor poučil ze svých chyb, nebo získal více zkušeností a upravil trochu svůj styl. Nebo jsem si jen na něj zvykl a už mi to pak nevadilo, kdo ví. Prostě už tu není tolik cestování, které by nás vytrhávalo z děje, a pořád jsme v akci. Také hlavní hrdina dostane do party jednu malou holčičku, kterou zachrání a ta jejich chemie (plná hlášek) je proste výborná.
„A hle! Jeho kůň je plavý a jeho jméno Smrt! Padni na kolena a slyš, co praví Ten, za nímž kráčí peklo! Padni na kolena a slyš, co praví Jezdec!“
Závěrečná scéna byla pak jeden obrovský dárek fanouškům. Bylo to dojemné, drsně boží, a končilo to výborně. Bohužel to bylo ale zase strašně moc krátké. Klidně mi mohl autor ještě dalších dvacet stránek mazat obličej čokoládou, masírovat nohy a nalévat nejlepší drinky.
Žádné komentáře:
Okomentovat