 |
| Databazeknih |
První věc, co musím hnedka sdělit. Tato kniha končí v polovině hlavního příběhu. Na konci čeká pěkný „Sylvester Stallone visící z útesu“ a příběh pokračuje ze stejného místa v knize třetí - Řetězová reakce.
Zpátky na začátek. Příběh se posouvá o asi 13 měsíců po konci událostí z první knihy. A je strašně fajn sledovat, jak to všechno dopadlo s Brnem a hrdiny po jeho dobytí. Vrací se samozřejmě všichni známí. Hlavní postavu Michálka alias hrdiny z Istanbulu mají všichni ve velké úctě a do Brna se stahuje celé okolí za lepším životem. Navíc naše skupina pořádá výpady do okolí a snaží se rozbít obchod s otroky. No a přesně při jedné takové akci hlavní hrdinové střetnou novou postavu a hybatele pro nový příběh. Japonku jménem Hanako… pardon Nacumi.
Následující útok na severní farmu
od Brna nám představí novou hrozbu v podobě
skupiny Měnitelů. Magorského kultu,
který se rozhodl dokončit to, co předchozí jaderná válka nestihla a proměnit
svět tak, jak bylo předurčeno. No a jak jinak než díky jaderným hlavicím, které
se válejí všude po Evropě. Kotleta
tenhle kult vykresluje do nechutných detailů a dělá to tak, aby vám nebylo vůbec
líto toho, když je naši hlavní hrdinové budou odpravovat jak na běžícím pásu.
Celá jejich hierarchie, kdy tu máme velmistra,
mistry, vojáky pod nimi a „čubky“. Měnitelé si totiž z žen udělaly
vymyté nástroje, se kterými si můžou dělat co chtějí.
Potom, co naši hrdinové tyhle informace zjistí právě od naší nové Japonské společnice Hanako… pardon Nacumi, tak se vydávají na sever do města Krakova (Crash a bratr Alice zůstávají střežit Brno), kde chtějí vypátrat, kam mají Měnitelé v plánu přesunout jaderné hlavice. Takže do zavedené party z prvního dílu se přidává Japonská mašina na zabíjení. Interakce Alice a Hanako… pardon Nacumi jsou velmi zábavné zpestření a samozřejmě nemůžeme vědět, zda Japonka něco neskrývá.
Dostáváme tu krvavou cestu do prvního cíle jejich cesty. Akce je dobře špinavá a zajímavě popsaná a hlavně to působí více plynule jako jeden celek. Ne jako v první knize. Dostaneme ukázku nových slev v Tescu a pak důležitou akci v menší vesnici. Tam naši hrdinové potkávají mladou dívku, která od Měnitelů utekla a pomůže jim se do města Krakov dostat. Navíc zjišťujeme, kdo všechno se k Měnitelům přidal a seznámíme se s novou silou v tomto zničeném světě Divokými. Ženami z bývalé Ukrajiny, které se chovají něco jako amazonky a jsou v otevřeném střetu s Měniteli.
Michálek spolu s ostatními se převlékne za Měnitele a vstoupí do města Krakov, kde se odehraje asi nejlepší scéna s celé knihy. Vidíme tam výcvikové klece, kde se z unesených dívek cvičí nové „čubky“ díky tzv. Matkám. Utrpení, které chudák holky musí zažít je zde drsně vykresleno. Celé to vyeskaluje do Čubčího poháru. Poháru, kde každý mistr přihlásí své bojovnice a ty pak v prostorách stadionu bojují do poslední ženy. No a kvůli informacím je do poháru přihlášena Alice. Následuje pekelný masakr plný obrovského počtu mrtvol a ukázek toho jak Měnitelům nezáleží na lidském životě. Co jsem ještě neřekl je, že Měnitelé jsou převážně mladí kluci pod 30 let. Všichni co vyrůstali už po jaderné válce a svět je prostě totálně oddělal. Z poháru toho moc nevidíme a jsme nechávání v pozadí, abychom se o Alici báli.
Potom všem se naši hrdinové rozhodnou z města osvobodit co nejvíce dívek a následuje zběsilý útěk. Po této akci při rozhovoru s hlavním hrdinou se poprvé Alice totálně sesype a rozbrečí z toho všeho vraždění, které musela vykonat na nevinných dívkách v poháru. Je to opravdu silný moment pro tuhle postavu. Už to není jenom ta drsná vojanda z první knihy.
Skupina je následně pronásledována a jedinou jejich šancí je dostat se na území Divokých. Akce následuje akci a všechno zase stejně působí jako jedna velká součást. Události u Divokých jsou trochu kratší, než bych chtěl, ale o to více zábavné. Zase mu zachrání zadek „Hrdina z Istanbulu“ a je to tam včleněno velmi decentně. No a do naší skupiny hrdinů se dostává nová neskutečně cool postava Jitřenka. Patnáctiletá zvědavá dívenka, která je neskutečně zkušený zabiják a stopař. Scéna, kdy ji po stoupnutí na minu zachrání Ryen život a ona s ním pak chce mít děti, je prostě geniální. Celá Jitřenka je geniální postava.
Autor Kotleta má opravdu silné ženské charaktery a je to sranda s nimi zažívat jejich příběh.
Finále této knihy je na jedné vojenské základně, kde je to plné velké akce a našlapaných hlášek a také brutálního závěru, kdy jsou ze základny odpáleny čtyři jaderné hlavice směrem na Japonsko. Hanako… pardon Nacumi je zraněná a jen s Michálkem sleduje na monitoru, jak čtyři malé tečky letí na její zemi. Se slovy o selhání a ostřím v jejích rukou tato kniha končí.
„Sylvester Stallone visící z útesu“ jako blázen. Tam, kde první kniha končila uceleně, jak už jsem na začátku říkal, tak tato končí se dvěma hobity stojícími na skále, jak sledují horizont, kde žhne Hora osudu. Nevadilo mi to, protože jsem měl třetí knihu hned po ruce ale pro „živé“ čtenáře to muselo být peklo, než se autor vytasil s pokračováním.
Nový příběh je drsný, nekompromisní, zábavnější a ve všech ohledech mnohem lepší než první. No a tak jsem nemohl jinak, než skočit do jeho pokračovaní.
Hodnocení: 9/10
PS: Ta devítka je spíš proto, že jsem Spadu dal osmičku a tenhle díl je prostě lepší než Spad. Taky je to prostě devítka v tomhle žánru.
Žádné komentáře:
Okomentovat