Muž na stezce - Miroslav Žamboch

Databázeknih

Jeden z nejznámějších českých autorů Miroslav Žamboch a jeho hrdina Koniáš. Konečně se mi podařilo přečíst první knihu, knihu, která je sbírkou všech povídek našeho hlavního hrdiny. Všechny povídky z dřívější sbírky Ostří oceli, jednu novelu ze souboru Poslední bere vše a následně jednu samostatnou povídku Koniáš: Konec vlka samotáře. Toto vše tvoří 13 povídek, na sebe lehce navazujících. Myslím tím to, že Koniáš sem tam zmíní nějaké dřívější události, anebo zmíní časový údaj jak dlouho je už na cestách. Tím čtenář ví, že se pohybujeme stále vpřed. Až na pár výjimek, se vedlejší postavy v povídkách neopakují. V sérii Koniáš pak „následuje“ román Na ostřích čepelí a Vlk samotář. Velmi se těším na to, až zjistím, v jakém časovém období se tyto další romány odehrávají. Počítám, že to bude někde uprostřed.

Toto je takový informační úvod, aby člověk věděl, jak se v tom všem má pohybovat a teď se můžu pustit už do samotného popisu knihy.

Před rozečtením této knihy jsem měl cca čtyři měsíční čtecí půst, a tak jsem první dvě povídky přejel na první posezení (93 stran, na mě úctyhodný výkon). Začátek je klasickým úvodem, kdo je Koniáš, proč je pronásledován, a proč se musel vydat na své cesty po světě. Hned ale druhá povídka Cherchez la Femme započne velmi luxusní dobrodružnou výpravu do hlubin nepropustné džungle. Přidá popis všemožných nemocí, zvířat, domorodé kmeny a jisté zvláštní „magično“ světa, ve kterém se náš hrdina pohybuje. Také se dozvíme politické uskupení a komplexní zeměpisné informace o tomto světě. Příběh se drží při zemi a udržuje si jistou reálnost, ale má v sobě i magii. Sice je už dávno zapomenuta a bývalí mágové povražděni, ale jisté zbytky magie se v povídkách sem tam mihnou. Než skočím na další část povídek, tak zmíním obecný popis, který prostupuje celou knihou. 

Koniáš se čte pěkně a autor dokáže situace a prostředí zajímavě popsat. Nijak navíc nepřehání a jakmile předá co potřebuje, jde se v příběhu dál. Co už jsem zmínil, tak hodně se dozvídáme o Císařství, jiných národech a jejich konfliktu. Dále se hodně zmiňuje o zeměpisném popisu míst kudy se Koniáš pohybuje (řeky, pouště, s čím sousedí apod.). Tato část úplně volá o zeměpisnou mapu na začátku, nebo na konci knihy. Bohužel tomu tak není a byl jsem často ztracen z jmen ať už míst, anebo postav vládců, rodů a jiných figurek v tomto světě. Hodně dopodrobna se autor věnuje soubojům s meči a jinými zbraněmi. Máme zde různé formy výpadů, anebo chvatů, až se v tom člověk docela ztratil. Koniáš vůbec není šetřen svými protivníky a velká část je věnována jeho zraněním a ukázkám toho, jaký je to borec a co dokáže všechno vydržet a z čeho všeho se vylízat. Přišlo mi, že kniha obsahuje na můj vkus až hodně chybějících písmenek ve slovech a také, že někdy zaměňuje rod mluvící postavy. Konec obecnosti.

Po úvodních dvou kapitolách následuje pár velmi krátkých příběhu, kdy nejzajímavější (možná nejunikátnější, nebo nejabsurdnější) z nich mi přišla část jménem Lovci odměn. Koniáš zde navíc dostane na krátkou chvíli parťáka a poperou se v horách s nezvyklým nepřítelem.

Následuje jedna z delších povídek Na válečné stezce, jedna ze třech nejlepších. Příběh je zde vyprávěn ze dvou pohledů. Z Koniášova a z pohledu mladého „indiána“, který procházel obřadem dospělosti. Příběh je neskutečně strhující a pohled „indiánů“ na postavu našeho hlavního hrdiny je neskutečně zajímavý. Jak v něm hledají přízrak a uvažují, co jeho skutky znamenají. Abychom se to pak z Koniášova pohledu dozvěděli. Povídka končí velmi povedeným finále, které je plné pronásledování a přírodních živlů.

Smaragdová hora byla povedená, ale krátká povídka. Zajímavá byla díky popisu temnot uvnitř této divoké hory a jednou vedlejší postavou. Povídka Pouštní škorpion byla velmi obyčejná a přišlo mi, jako bych ji už předtím četl, jen se tam obměnily vedlejší postavy.

Špatná investice. Druhá z magické trojice nejlepších povídek. Koniáš vykupuje mladou čtrnáctiletou dívku z rukou otrokářů, aby pak následoval dramatický útěk přes celý kontinent před kmenem malých, ale za to vražedně silných, lovců z jednoho kmene. Navíc se zde ukazuje kouzlo toho, když má náš hlavní hrdina po ruce nějakého parťáka. Náramně to nezvyklé dvojici šlape. A navíc dívčí postava jménem Annemari je velmi svérázná a dobře hlavního hrdinu doplňuje. Závěr této povídky je hodně inspirovány závěrem povídky Na válečné stezce a je to vyšperkované o úroveň víš. Samotné vyřešení celé situace je výborné.

Drsná hra je povídka z už skoro konce této knihy. Je psána se špetkou detektivky, kdy netušíme, co se v zapadlém městečku děje a proč si tam všichni jdou po krku. A že tam bude mrtvol až místní hrobník nebude stíhat svou práci. Určitě se jedná o jednu z těch lepších povídek. Navíc předposlední povídka Vysoký příliv byla nejhorší z celé knihy, i když v ní byl jeden zajímavý aspekt. Jinak byla strašně zrychlená a díky velkému počtu jmen vedlejších postav i plná zmatků. Autor neměl pořádně čas s nimi pracovat a čtenář se díky tomu hodně ztrácel. Také v ní byla nejvíce přítomna magie. Být povídka delší, tak by to bylo asi lepší.

Tímto se dostávám k poslední povídce, poslední povídce z mé TOP 3, Konec vlka samotáře. V tomto příběhu se vrací staré postavy a rozjede se tu boj o záchranu a jeden divoký obřad. Nechci to více rozvádět, ale je to zajímavé a zábavné. Navíc se spousta událostí stane tak, jak by si to čtenář přál. Tato povídka je navíc zatím posledním „bodnutím“ autora do postavy Koniáše a také tak končí. Koniáš stojí na rozcestí a těsně před volbou jeho pokračování příběh skončí.

 

Celkově je kniha velmi dobrodružná. Povídky byly mírně provázané díky hlavní postavě, a tak nepůsobily tolik odtrženě. Velmi se těším na románovou podobu tohoto hrdiny. Po dlouhém přemýšlení jsem nakonec upravil hodnocení ze slabé 9 na silnou 8.

 

Hodnocení: 8/10