Měsíční zahrady - Steven Erikson (Gardens of the Moon)

Databázeknih

Menší předmluva. Kdykoliv jsem si povídal s přáteli o fantasy žánru v knihách, tak se vždy objevila série Malazská kniha padlých od Stevena Eriksona. Po každé takové debatě pak následoval průzkum internetu a povzdechnutí nad tím, že knihy z této série se už v obchodě sehnat nedají (původní vydavatel už odmítl dotisk). Jejich jediným domovem už je bazar, anebo aukční síň, kde se komplety pohybovaly kolem 8 000 až 10 000 Kč. Navíc často jejich stav nebyl nijak uspokojivý. Proto když jsem se dozvěděl, že autorská práva „padla“ a sebralo je nové nakladatelství, tak jsem se neskonale zaradoval. Navíc se nakladatelství pustilo do předělání překladu (se stejným původním překladatelem), takže je text možná v nejmistrnější možné podobě. Oprava spousty chyb, ztráta některých vět, a také už se u spousty věcí ví, jak se nakonec vyvinuly v dalších knihách, a proto je překlad více odpovídající. Cesta byla dlouhá, ale konečně mám knihu ve svých rukách a pustil jsem se, doufám, do jedné obří ságy.

Autor vás hodí do obrovského moře. Tento svět tu existuje tisíce let, žije svým vlastním životem a vy jste akorát teď otevřeli jeho brány a vešli jste dovnitř. Hnedka v úvodu jste ve vírů velkých změn, které tímto světem otřesou. Potkáváme postavy, které vám nehodlají nic vysvětlovat a prostě žijí svůj život. Takže se tu často zmiňují jména, situace, bohové, zvyky, historie a vše co si dokážete představit a vy z toho neznáte ani prd. Tady máš jedno zlomené pádlo a koukej bez loďky v tom moři přežít. Tento aspekt považuji za velmi velké kouzlo (a nejsem v tom sám), ale taky za neskutečnou hrůzu. Často totiž nějaká z postav pronese něco o něčem z minulosti, že člověk nemá tušení, co se vlastně stalo, kdo tam byl, co je to za rasu, uspořádání apod. Takže jsem se párkrát musel vracet a onen úsek velmi pomalu přečíst znovu. Samozřejmě od poloviny knihy už se člověk orientuje mnohem lépe, nové postavy se objevují už jen sporadicky, ke spoustě dávných událostí jsme dostali další a další informace, takže je dokážeme pochopit zase o něco víc.

Úplně to samé můžu říct i o fungování magie. Na začátku je člověk opravdu zmatený. Co se to sakra děje, co jsou to ony chodby, co vlastně magie zde dokáže. Jak říkám: velké kouzlo a neskutečná hrůza.

Proto každému začínajícímu čtenáři neskutečně doporučuji následující dva kroky („vyzkoumal“ jsem si to díky komunitě na Facebooku ve skupině - Malazská kniha padlých). První věc: stáhněte si mapu světa. Ano, na přední straně knihy je mapa kontinentu, ale až po zjištění, jak vypadá celý svět, jsem se dokázal více zorientovat. Díky tomu vám vlastně dojde strašné množství pojmů, které postavy zmiňují.

Druhá věc je už trošku „meta“ a vytvořil ji jeden člověk s uživatelským jménem SonAnomander. Jedná se o čtecího průvodce a je to nejlepší věc pro Malaz. Když se totiž budete koukat na různé databáze o této sérii, tak jsou v nich často všechny informace (což databáze mají dělat), ale lehce tak můžete zjistit informace i z budoucích knih a připravit se tak o spoustu překvapení. Proto je tento průvodce unikátní. On totiž s vámi onu knihu čte a neřekne vám nic víc, než jste mohli zjistit vy sami z dané kapitoly. Přirovnal bych to jako ke kamarádovi, co knihu čte s vámi a jakmile dočtete jednu kapitolu, tak si probere, co jste se v ní dočetli. Výborná věc, ideální pro utřídění událostí. Je tam také mnoho obrázků, které vám pomohou se více vcítit do děje a také mapy se zakroužkovanými místy, kde se daná část odehrávala. Už tímto způsobem má uděláno pět knih a pokračuje dál.

 Trošku jsem odbočil a snad i někomu pomohl. Jdeme dál. Svět vás neskutečně vtáhne. Postavy jsou zajímavé a každá hodně unikátní a je jich tu zatraceně hodně. Kniha tak úplně nemá hlavní postavu. Sledujeme zde totiž příběhy na všech hlavních frontách. Máme zde vojenskou skupinu Paličů mostů, obyvatele Darúdžistánu, Měsíční kámen, bohy a jejich pomocníky, no je jich tu prostě hodně. Až na pár výjimek zajímavé charaktery. Nejvíce jsem měl asi problém se skupinou Paličů mostů, tam těch charakterů bylo docela dost a ani na konci knihy jsem se v nich nevyznal (až na těch pár hlavních). Také se spousta postav jenom zmíní, anebo zde hrají minimální roli. Tak si autor hezky dopředu připravuje svoji rozehranou partii.

V rámci toho, co jsem všechno napsal, je pro mě i těžké se nějak rozepsat o hlavním příběhu. Máme zde Malazskou říší, která se snaží dobývat a rozšiřovat svůj vliv. Jenže ne každému se to líbí. Sledujeme charaktery jak ze strany říše (i když v ní to samo o sobě vře úplně stejně), tak i z míst, kam teprve říše plánuje zaklenout své drápy. Navíc samotní bohové rozehrávají své vlastní mocenské hry. Kdykoliv, kdy se do příběhu zapojili bohové, nebo jim podobné mocnosti, tak ony části byly velmi povedené (ohaři, vůz, mince, brána). Nad vším tu navíc visí prastará hrozba, která může vše zničit. Díky tomu je to prostě chaos. Zajímavý chaos.

Kniha se sama osobě čte velmi klidně a přehledně. Autor si velmi rád (u některých postav) hraje se zvučností jejich mluvy. Díky tomu dostáváme překrásné dialogy, které je radost číst. Navíc každá kapitola začíná nějakou básní, nebo citátem. Celé tohle dokresluje „mocnost“ knihy.

Často sledujeme nějakou událost z mnoha pohledů. Klidně i jen po pár řádcích. Což bylo trošku nezvyklé. V některých místech mi navíc přišlo že autor docela radikálně „střihl“ a posunul příběh úplně jinam, nebo vyměnil scénu. Samozřejmě scéna často znamenala hodně hustou událost, ale ten přechod k ní nebyl moc plynulý a dosti mě to vytrhlo ze čtení.

V poslední čtvrtině se všechny jednotlivé příběhové linky začnou více proplétat a vše to začne gradovat do velkého střetu. Stane se tam tolik věcí, že pak samotné ukončení knihy působí obyčejně a neskutečně otevřeně. Což je škoda, určitě si příběh zasloužil rozvinutější konec. Přišlo mi, že tato první kniha až moc volá do světa: „Jsem jenom začátek obřího příběhu, musíš pokračovat dál.“

Jsem rád, že jsem si knihu mohl přečíst a určitě se uvidíme u druhého dílu. Postavy mě bavily a zajímá mě svět, který zde autor představil. S hodnocením trochu váhám, vidím zde ten obří svět, ale samotná kniha je trochu někde jinde.

PS:

Dle jednoho článku, co jsem našel: „Kniha začala jako filmový scénář v roce 1991 a až potom ji autor přetvořil do podoby románu a v roce 1999 vydal. Toto by totiž hodně vysvětlovalo, proč kniha působí „jinak“. Od druhé knihy je už styl psaní více spjat s románovou podobou.“ To by hodně vysvětlovalo to, co jsem knize vytknul. Ty jednotlivé přechody do různých scén, jsou pro filmový scénář v pohodě, ale v knize způsobují vytržení čtenáře ze čtení.

 

Hodnocení: 8/10