 |
| Databazeknih |
„Jen pro ten dnešní den stojí za to žít…“
Třetí kniha Rázová vlna pokračuje přesně tam, kde jsme naše hobity nechali. Následuje zběsilé rozhodnutí a hrdinům se podaří spojit s Japonci a jim se podaří tři rakety sestřelit, ale poslední přesto dopadne a slyšíme už jen šum ze satelitního telefonu. Hanako… pardon Nacumi propadně ještě ve větší zoufalství a je rozhodnuta svůj život ukončit, ale Michálek ji přesvědčí, aby žila a pomstila se do posledního muže z řad Měnitelů. Vydávají se společně na cestu samuraje. A samozřejmě se Michálek a Hanako… pardon Nacumi do sebe zamilují (jejich vztah už se takhle vyvíjel v průběhu předchozí knihy).
Únik ze základny. Pronásledování
naší skupiny. Ukrývání po okolí a ukázka další nechutnosti a brutality Měnitelů. Ti už totiž prohlásili, že
plán vstupuje do poslední fáze, a tak už se jen vraždí, znásilňuje a pálí. Rodina,
u které se naše skupina schovala, to zažije z první ruky a po masakru na
obou stranách přežijí jenom dvě dívky. Když dorazí k Divokým, tak následuje jeden hodně boží proslov od hlavní postavy Michálka směrem k oné dívce. Ona
pak už jen propukne v slzy, protože už prostě neměla naději, ale jeho slova
jsou něco, na co nikdy nezapomene. Nevěděla, že ještě takový muž na tomhle
světě existuje. To bylo strašně husté.
Následuje akce u Divokých, kde se to jako vždy totálně posere. Tak nějak to mají postavy pořád ve zvyku. Ale díky různým událostem (Jitřenka a Marika, ta dívka co je doprovázela do Krakova) se jim podaří uplatnit právo na vyzvání nové náčelnice k boji o vládnutí. Alice se toho ujme a nové náčelnici natrhne zadek a stává se novou náčelnicí Divokých. Také jí je pak na tvář vytetována vrána. Díky tomu aspoň vím, kdo je na obálce třetí a čtvrté knihy. Nastává chvilka klidu a zkušené upevnění moci v klanu Divokých. Libí se mi, jak hlavní hrdinové jsou zkušení vojáci a prostě díky svým zkušenostem mají nad nezkušeným světem navrch. Je to plné skvělých situací. Hlavně pro Ryena. Díky novým informacím od zajatce Žolíka (postava z první knihy) se vydávají s Divokými na cestu dále na východ tam, kam táhnou Měnitelé k jejich poslednímu plánu.
Zjišťujeme, že do celé situace vstoupila ještě nějaká třetí strana, někdo kdo Měnitelům nakopává zadek úplně na jiné frontě. Michálek a Hanako… pardon Nacumi se rozhodnou zjistit, kdo je onou třetí stranou, protože jak se říká: „mého nepřítele nepřítel je můj přítel“. Také zjistí, že Měnitelé na tuhle skupinu plánují past. Oba dva se následně octnou uprostřed bitvy mezi oběma frakcemi a Michálek to riskne a začne z úkrytu volat na onu neznámou skupinu, která je ten moment měla na mušce a ideálně obklíčené. Hlásí, kdo je a že je na jejich straně. Tohle mu ta neznámá strana samozřejmě nevěří, a tak on jako poslední možnost začne z jeho krytu česky zpívat. Postupně se ti lidi, kolem jeho pozice, k němu přidávají a všichni společně začnou zpívat českou písničku. Je to strašně hustá scéna. V tu chvíli zjišťujeme, že onou třetí skupinou je armáda z Brna a s nimi naši hrdinové, které jsme nechali na začátku druhé knihy v Brně.
Zjistíme, co se stalo, že se jim podařilo útok Měnitelů na Brno odvrátit. Následně se pak vydali na pomoc (potom co pár Měnitelů pomučili a zjistili to, co naše banda předtím). Michálek do toho navíc má informace získané od Měnitelů o jejich plánu na vlákání Brněnské armády do pasti. Díky tomu teď mají neskutečnou výhodu a připraví se na ně chytře udeřit.
Nastane obrovská bitva, ve které bylo dost těžké se orientovat a měl jsem někdy problém si představit, jak to bojiště zrovna vypadá. Zato tam ale bylo plno neskutečně božích momentů. Michálkova skupina se převlékla za Měnitele a vtrhla jim do boku. Následně se všichni dostali na bitevní pole, kde byly zákopy z předchozí války. Situace je ale tak nepřehledná a nikdo pořádně neví, kde je kdo. Armáda z Brna postupuje směrem do zákopů, Michálek těmi zákopy zase prochází z boční strany, Měnitelé jsou všude kolem apod. Tak Michálek začne zpívat písničku Ach synku synku a přitom pochoduje zákopem a masakruje nepřítele. Všichni se k němu přidají. Takže tu jde pochod vojáků, střílí nepřátele a do toho zpívá Ach synku synku. Je to tak neskutečně boží a hlavně i chytré, protože díky tomu lidi z Brna slyší češtinu a ví, že tamhle někde v příkopech je spojenec a nebojí se do nich skočit.
Autor Kotleta v tuhle chvíli strašně těžil z toho, jaký jazykový svět vytvořil. Hlavní postavy totiž mluví česky, anglicky, polsky, rusky, ukrajinsky a různé skupiny po okolí podobně. Díky tomu se často právě řeší, kdo a jak mluví, a pak se to celé zúročilo v těchto povedených momentech.
Poslední velká bitva už je jen takový menší odvar plný nechutné krutosti Měnitelů a získáváme poslední důležitou informaci. Japonsko přežilo, protože ta čtvrtá raketa dopadla do moře a vyvolala obrovské tsunami, které i tak zabilo miliony lidí, ale nebyla to atomovka. Pf Japonci, s těma jedna atomovka nic neudělá.
Rychlý útok na jednu základnu Měnitelů. Tam se jim při střetu podaří zachytit stopu, kam se odtáhly zbývající atomovky. Michálek a Hanako… pardon Nacumi je následně sledují hlouběji do Ruska a pak svoji pozici nahlásí Japonskému vedení.
Tenhle konec je už hodně rychlý a možná tak trochu samoúčelný. Oba dva hlavní hrdinové spolu s Japonským výsadkem vymyslí plán, jak nadobro vyhladit hlavní základnu, kam Měnitelé dotáhli ony atomovky. Jenže ten plán je prostě postavený tak, aby tam mohla přijít oběť. Protože se jedná o obří komplex, tak musí bombu dotáhnout dovnitř. No a protože by pak nešla bomba odpálit na dálku kvůli signálu, tak ji někdo musí odpálit přímo na místě ručně. Dám tam nějaký časovač nebo tak se hodně rychle shodí ze stolu (že je to jistější, když jí někdo odpálí ručně). Na tohle se samozřejmě přihlásí Hanako… pardon Nacumi, jenže ta je těhotná a tak Michálek vezme její sebevražedný úkon na sebe a v poslední krátké bitvě se obětuje a odpálí obrovskou bombu japonské armády na Ruské základně a tím zničí poslední hrozbu Měnitelů.
Interakce s Japonci je zábavná. Tím, že jim vlastně zachránili zadky, tak je narychlo podepsán mír, protože v podstatě od první knihy je Michálek jakoby ve válečném konfliktu s Japonci. Což byl velmi pěkný detail.
Jen prostě ta oběť Michálka mi přišla zbytečná. Za mě to mohl udělat úplně kdokoliv. Je pravda, že to chtěla udělat Hanako… pardon Nacumi, a on jí to díky jejich vztahu byl schopen rozmluvit a obětovat se místo ní. Jako jo, ale prostě to nechává trochu pachuť v puse. Klidně tam mohli jít jen Japonci.
Epilog co nás zavede do roku 2063 je krátký, ale zábavný. Z Alice se stal nový guvernér Evropy, svět se pod jejím vedením dává do kupy. Byla o ní napsána kniha Hrdinka z Krakova. Hanako… pardon Nacumi má dítě jménem David (Michálek) a jeho otec má sochu v aleji hrdinů.
Až na tu jeho smrt to byla parádní jízda. Bylo mi jasné, že ho prostě bude chtít autor zabít, ale chtělo to trochu líp promyslet. Třeba aby vymysleli plán, kde se nikdo neměl obětovat, ale díky něčemu by se to celé posralo, aby k tomu výsledku stejně došlo. Další hrdinný moment, další cool vyřešení situace a celé k tomu zakončené hrdinnou obětí hlavní postavy. To je asi jediná výtka, co mám k téhle třetí knížce. Kvalitativně je to prostě stejné jako předchozí kniha. Hlavně proto, protože je to jeden velký příběh. Ta devítka je možná kvůli onomu konci pro mě trošku slabší. Pořád to byla ale výborná jízda.
Žádné komentáře:
Okomentovat