Fakt hustej nářez - František Kotleta

Databázeknih

Máme tu pokračování Hustého nářezu a rozhodně se jedná o zlepšení ve všech směrech, oproti první knize. Hlavní hrdina dostává k ruce (na delší čas) svého odvěkého Německého nepřítele, upíra Gerharda. Jak už jsem psal ve článku k první knize. Jakmile tyhle dva jsou spolu, tak jsou to nejlepší části knihy. No a tady jsou spolu docela často. Jejich vzájemný respekt, hluboká minulost, bitvy a celkově jejich povahy dávají vzniku parádním a zábavným dialogů.

Bohužel další postavy jsou tomu všemu tak nějak upozaděné, i když Diana a jeho gang transvestitů byl velmi zábavný a působil velmi originálně. Hlavně i to, jak je Kotleta psal v knize. Srandovně si totiž hrál s ženským a mužským rodem: Diana se na něj podíval. Já vím, že je to prkotina, ale byla to sranda a nemyslím to nijak v urážlivém slova smyslu.

Ještě vlastně dostaneme novou zápornou postavu. Postava z přebalu knihy. Fred. Upíří potomek nenáviděné Kristiny z první knihy.  Bohužel mi přišlo, že je tu takovým obyčejný, až nevyužitý i když se v příběhu ukazuje docela často. Možná mu chyběla nějaká větší hloubka. Kdo ví.

Ještě jedna zmínka k našemu hlavnímu duo upírů, kterou jsem psal už v prvním článku. Kdykoliv Bezzemek a Gerhard vzpomínají na minulost, tak je to výborná záležitost. Hodně pěkně to prohlubuje jejich vztah a přidává to velmi zajímavé koření do celkového vyprávění. Toto je velmi silný unikátní prvek této Kotletovi knižní série. Něco jako byl jazyk (řeč, mluva) v jeho jiné knižní sérii Spad. 

Hlavní příběh jako takový, patři k tomu lepšímu průměru. Cestujeme s Petrou (je tu taková obyčejná, i když má v hlavě nahrané vědomí Sangot, matky upírů, z konce první knihy). Kromě pár výlevů je to zapomenutelná postava, přesto je tou hlavní kostrou, kolem které se vše točí. Cíl této knihy je totiž, kromě boje proti Kartanům, cesta za tím, jak jí z hlavy tu Sangot dostat, aniž by u toho zemřela. Znalosti o Sangot a Kartanech jsou nám také prohloubeny. A až samotný závěr je z tohoto průměru vytrhnut. Nerad bych ho vyzradil, ale někdo z příběhu odejde a někdo se vrátí.

Obecně nemám rád „Deus ex machina“. Kdy postavy dostávají na zadek, ale pak se ukáže „něco“ co jim pomůže zvrátit průběh bitvy a oni vyhrají. Nesnáším, když to „něco“ není nijak dopředu v náznacích řečeno, anebo to nijak nezapadá do světa, ve kterém se příběh odehrává. V této knize se to autorovi povedlo pěkně. Při jednom vykrádání obchodu se zbraněmi totiž náš hrdina najde pušku na slony. Jednoduchý prvek, ale jako čtenář prostě věřím tomu, že se to mohlo stát a i tomu, že je to fakt pořádná palebná síla, která natrhává krunýřové zadky našim nepřátelům. Taky si sebou nese nějaký ten zpětný ráz.

Příběh zase končí v polovině (tím myslím jako v sérii Spad mezi druhým a třetím dílem). I když to není tak brutální konec v polovině nějaké akce.

Kniha jako taková mi přišla, že neměla slabá místa. Když už příběh zvolnil nebo se hrdinové někde zasekli, tak to nepůsobilo jako výplň. Což je výborné zlepšení oproti první knize.

Takže tu máme takovou základní obyčejnou kostru, na kterou je přichyceno duo výborných hrdinů a okořeněnou o prvky, které jsem popsal výše. Ta 8/10 je taková trošku slabší. Přesto osmička.

 

Hodnocení: 8/10