 |
| Databazeknih |
Před „mnogo a mnogo“ lety jsme jeli s kamarády z Animefestu a povídali si o knihách. Kamarádem Fishem mi byla doporučena právě tato kniha Nadace od Isaaca Asimova. Celý její koncept se mi strašně líbil. No a až teď na konci července jsem se do ní stihl pustil.
Kniha se mi četla zvláštně. Někdy jsem měl problém se zorientovat která postava zrovna v dialogu povídá a párkrát si ten jejich rozhovor musel projít znovu. To samé platilo o jménech a místech. Například postavy Salvor Hardin a Hari Saldon nebo jména planet Trantor a Terminus. Možná pro to měl autor nějaký psychologický nebo vznešený důvod, ale mě to prostě mátlo. Do teď si pamatuji, když se poprvé v knize ukázala postava Salvora Hardina a já vůbec nechápal v jakém časovém období se nacházím, protože jsem ho považoval za postavu Hari Saldona a zbytek k tomu právě vůbec neseděl.
Ohledně již zmíněných časových období. To je jedna z věcí, která je na této knize unikátní nebo spíše je jejím kladem i záporem. Jde ale i o to, že tato kniha je sbírka pěti povídek. Takže z ní cítíme tu rozkouskovanost. I když lineárně, tak pořád skáčeme o celé generace a každá kapitola neboli povídka je zasazena do jiného časového období a v každé z nich dostáváme nové hrdiny a problémy (výjimku tvoří druhá a třetí kapitola). Proto také považuji druhou a třetí kapitolu za nejlepší část z knihy. Také tam autor vytěží velmi pěkně to, že mu postavy zestárly o 30 let a jako čtenář jsem je už znal a mohl jim fandit.
Ve čtvrté a páté kapitole tohle už prostě nebylo a navíc byly celkově dost obyčejné a nudné (hlavně ta čtvrtá). Přesto ale ten sociologický prvek a vývoj civilizace v nich byl velmi silný a zajímavý. Jenže průvodce, v podobě postav, byl nudný. Navíc v páté kapitole se vracíme na různá místa, která nám mají být povědomá, ale autor nám to nijak blíže neupřesní a prostě já jako čtenář už jsem si to vůbec, ale vůbec, nepamatoval.
Autor má také tendence dlouze popisovat prostředí a nějaká konkrétní místa. Působí to prostě zbytečně a nudně a když už pak s nimi nijak dál nepracuje.
No a poslední velký zápor pro mě byl nedostatek ženských postav. Za celou knihu tam snad byla jen jedna žena, a ta tam byla asi jen na pár vět. Po knihách od Františka Kotlety, kde jsou velmi silné ženské charaktery, tak mi tahle kniha přišla jako zjevení a neskutečně mi to tam chybělo. Možná je to dáno dobou, kdy povídky ve 40. letech 19. století vznikly, ale prostě ta kniha díky tomu působila pro mě ochuzeně. Co jsem si povídal s kamarádem, který je velkým fanouškem téhle série, tak v pozdějších knihách už tomu tak není, nebo je to aspoň trochu lepší. Takže tímto bodem se nenechám zastrašit.
V nějakém souhrnu na závěr. Koncept a podstata knihy pro mě byla velmi zajímavá. Nápad a zasazení je unikátní. Jenže se mi to těžce četlo. Často to bylo takové matoucí. Hrdinové až na výjimku stáli za starou bačkoru a byl tam nedostatek něžného pohlaví.
Hodnocení: 6/10
PS: Přes to ale všechno dám dalšímu dílu v budoucnosti
šanci. Věřím, že hodně negativ bylo kvůli tomu, že se jedná o pět povídek v jednom
balení.
Žádné komentáře:
Okomentovat