Strašidelná vagina - Carlton Mellick III

Databazeknih

Při akci na Startovači pro podporu knih v době karantény jsem se dozvěděl o nakladatelství Carcosa. Tam mé oko zachytilo absurdní název jedné knihy – Strašidelná vagína. Se slovy: „panebože co to do… je“ jsem si přečetl anotaci. Příběh o tom, že dívce vychází celý život z dolní oblasti divné zvuky a pak jí jednou z onoho místa vyleze i kostlivec, mě na nějakou chvíli dostal do kolen. No a tak jsem si později tuhle knihu pořídil s tím, že si trochu rozšířím obzory v literatuře a přečtu si něco, co bych si normálně nepřečetl. No, rozšířil, jestli to bylo dobře nebo ne, to se teprve uvidí.

První věc, co mě po dočtení naštvala, byla ta, že kniha je vlastně sbírka třech povídek. Hlavní – Strašidelná vagína, tvoří asi sto stran knihy. Druhá povídka uzmula třicet a poslední padesát. To, že se jedná o několik povídek, je jen letmo zmíněno v krátké větě v anotaci na zadní straně knihy. To mi přišlo malinko jako neférové jednání vůči čtenáři. Jsem tu kvůli Strašidelné vagíně a ta tu přitom zabere jen lehkou polovinu z celé knihy. Tak teď už o povídkách.

Strašidelná vagína je absurdně zajímavý příběh a nápad. To ale bylo to jediné, co mě nutilo ji dočíst, protože jinak autor psal jako naprostý dement. Tak nudné čtivo jsem dlouho nečetl. Celé je to psáno stylem: Zvedl jsem se z postele. Vzal si kalhoty. Televize je zapnutá. Musím do práce. Bolí mě hlava. Miluji svou přítelkyni… Nebýt toho nápadu, o kterém to bylo, tak fakt nevím. Jak už jsem zmiňoval v úvodu o anotaci, tak tu máme dívku, které se dějí oné věci. A ve chvíli kdy z ní vyleze kostlivec, tak se ona a její přítel rozhodnou, že to musí prozkoumat. No a tak se hlavní hrdina vydává na Cestu do středu Země… pardon… na Cestu do nitra své Partnerky. Tam nachází svět, nebo spíše malé město, kde se pohybují divné bytosti a kostlivci. Celé to pak končí strašně divně a rychle, protože se to prostě na sto stranách nedokáže nějak rozvinout, nebo najít nějaký uchopitelnější cíl. Po dočtení poslední strany si jde říci jen: „A to je jako všechno?“.

Druhá povídka se jmenuje Porno v srpnu a je to totální sračka. Jediné pozitivum, co mě napadá, je to, že písemná forma je už lepší, než v první povídce. To je ale tak všechno. Je to naprostá sračka. Nevadí mi absurdita, ale prostě třicet stran blábolů za peníze fakt číst nechci.

Třetí povídka se jmenuje Fantastické orgie a za mě by ona měla být na obalu a v názvu knihy. Na těch padesáti stranách se rozvede absurdně zajímavý příběh, který navíc nekazí příšerné psaní z první povídky. Autor tu má myšlenku, že pohlavně přenosné choroby se chovají jako superschopnosti a lidé pořádají různé akce, kde si vyhledávají partnera na základě jeho pohlavní nemoci, kterou by zrovna chtěli. Někteří z nich už to přehánějí a jsou z nich naprostí mutanti. Jiní se zase drží nějaké normálnosti a snaží se pouze kontrolovaně vylepšit. Hlavní hrdina tu třeba má pohlavní nemoc Mluvící klacek. Získal ji nedobrovolně a projevuje se tak, že když je sexuálně vzrušený, tak jeho penis začne chytat jedno extrémistické rádio. Nějak s tím žije, ale protože nedokáže uspokojit svou partnerku, tak se vydá do jistého klubu na lov nemoci jménem Vibrátor. No a jak to v příběhu, který se popisuje slovem, absurdní, bývá, tak se to celé zvrtne a je to absurdně divně zábavně legrační. Také to skončí docela zajímavou pointou.

Závěrem co říci. Kdybych to věděl, tak si knihu nepořídím. To, že to jsou povídky, je moje chyba. Že jsem to nedokázal vyluštit z jedné věty na zadní straně knihy. Navíc jen jedna z povídek se mi líbila. Zbytek byla sračka, nebo zajímavý nápad příšerně napsaný a nedotažený do konce (5/10, 1/10, 8/10).

Hodnocení: 5/10