 |
| Metacritics |
Pár údajů pro začátek. Hru jsem dohrál na 80%. Úroveň postavy se mi zastavila na levelu 35. Časový údaj v příběhu ukazoval 847 dní poté (hra začíná 2 roky poté). No a co se týče reálného času, tak jsem hru hrál kolem 10 dní. Takže pokud jsem tomu třeba dal kolem třech hodin denně, tak jsem bez problému na 30+ hodinách. Věřím, že je to víc k těm 40.
Otevřeně neotevřený herní svět je obrovský. Dá se rozdělit na tři samostatné zóny, které se otvírají postupně dle příběhu. Věřím, že milovníci motorek tenhle svět projezdili křížem krážem jenom z toho pocitu, že sedli na motorku a jen tak se kochali. Myslím si, že kdyby autoři do hry přidali rádio, tak by těch hodin tam nateklo mnohem víc. V rámci příběhu se totiž tohle stalo asi tuším třikrát. Kdy jste přejížděli velkou vzdálenost a tak vám soundtrack pustil nějakou pohodovou písničku a vy jste si jen užívali silnici pod sebou a přírodu, která vás míjela. Tyhle momenty byly opravdu super.
Když už zmiňuji motorku, tak ta je jedním z klíčových aspektů hratelnosti a příběhu. Hrajeme totiž za bývalého týpka z motorkářského gangu a navíc, když svět šel do sraček kvůli vypuknutí viru, který několik miliard lidí proměnil v zombíky, tak cestování na motorce je nejefektivnější forma transportu. Máme zde obchody, kde si můžeme motorku postupně vylepšovat, nebo různě modifikovat. Také si člověk musí hlídat hladinu paliva, protože to ze začátku (než pořídíte lepší verze nádrže) velmi rychle ubývá. To je ale přesně ta nejzajímavější mechanika. Nejde se jen tak bezmyšlenkovitě přesouvat po světě. Musíte sledovat pumpy. Na různých lokalitách hledat kanystry. Kolikrát se mi stalo, že kvůli palivu jsem si docela slušně zavařil. Když točíte motor do vyšších otáček, tak o něj přijdete dřív, proto když jedete z kopce je lepší tam hodit neutrál a nebo motor jen tak „šolíchat“. Navíc při tankování, ať už na pumpě, nebo při používání kanystru, jste stále zranitelní a může na vás kdokoli skočit. Hlavní hrdina může motorku i jen tak tlačit, ale tam se dostat fakt nechcete.
Co se týče soubojů s freakery a lidskými protivníky, tak mě vždycky bavil tichý postup. Pěkně to kropit do hlavy a plížit se krajinou. Proto jsem moc neholdoval zabíjení hord (obrovská skupina freakerů, která se na vás celá sesype). Ve chvíli kdy mě hra do toho příběhově nutila, tak to, uznávám, bylo hodně intenzivní, a věřím, že spousta lidí si tyhle části moc užila.
V rámci dalších mechanik zmíním příjemnou synergii hardwaru a hry. PS4 ovladač má totiž malý repráček. A tak, když jsem ve světě našel záznamy výzkumné organizace NERO, které doplňují příběh, kdy se všechno totálně podělalo, tak se vždycky spustily právě přes tento repráček. Takže to zážitkově bylo, jako bych opravdu sebral ten diktafon a poslouchal ho před sebou. S tímto se váže jen drobná výtka a stalo se mi to jenom jednou, že se mi spustil tento záznam, do toho se spustil dialog přes vysílačku v rámci úkolu a ještě jsem chytil vysílání rádia jedné osady, které také doplňuje ten svět. No, málem mi bouchla hlava a ještě jsem do toho bojoval se zmutovanými psy.
Hlavní postava Deacon je velmi dobře napsaná a to samé můžu říci o celkovém příběhu. Hra se pokoušela ukázat, co se s těmi lidmi stane, když vypukne apokalypsa. Deacon prochází hodně těžkými situacemi (samozřejmě zůstává pořád tím rošťáckým klaďasem s tím jeho typickým úšklebkem a sarkastickým chováním) a všechno to působí věrohodně a uvěřitelně. Neskutečně to prodává i animace jeho obličeje. Jde tam vidět každá mimika a v těžkých situacích jde z jeho tváře vyčíst jeho utrpení a pocity. Vedlejší postavy takovou péči nedostaly a jsou spíš v takové klasickém animačním standardu. Už jenom úvodní intro mě do toho světa a k postavě neskutečně přitáhlo. Nechci moc vyzrazovat, protože příběh je to hlavní v této hře, ale chci říci, že jsem s ním až na jeden moment neměl žádný problém. V tomto světě pobíhá šílený magorský kult R.I.P. alias Rippers, který dělá problémy. No a zakončení této části příběhu se stane strašně moc rychle, jako by to autoři chtěli co nejdříve vyřešit a pokračovat dál v hlavní dějové linii. To byla škola. Tam by se klidně další dvě hodiny hratelnosti vešly. Odhalíme i vznik téhle zombie apokalypsy a je to taková příjemná změna v zajetých standardech. Chtěl bych napsat ještě o jedné věci z příběhu, která se mi tam velmi líbila, ale to už by bylo moc velké vyzrazení. Musíte si to zahrát.
Do teď jsem jenom chválil, tak musím i něco zkritizovat. Největší problém jsem měl s rozložením příběhu. Příklad. Vezmu úkol, proběhne příběhová animace. Dostanu možnost ovládat hrdinu a mám popoběhnout o 20m dál k motorce. Tam se mi spustí další animace, která mě posune někam dál. No a tohle se dělo strašně často. Proč tuhle část raději nevypustili. Díky tomu jsem pak měl takhle rozkouskovaný zážitek, kdy jsem si poslechl 10s povídání, sledoval nahrávání, popoběhl 5s k místu, nahrávání, podíval se na 10s animaci, nahrávání, a pak získal zase kontrolu nad postavou. Nejvíc tomu ubližovalo právě to nahrávání. Někdy to bylo až moc často a moc dlouhé. Bylo by nejlepší, kdyby od spuštění animace prostě tohle všechno proběhlo v ní a já pak už jen dostal kontrolu ve chvíli, kdy jedu do toho světa.
Často se mi stalo, že jsem odevzdal hlavní úkol a musel jsem s motorkou vyjet mimo osadu, aby mi z té osady někdo zavolal vysílačkou, že má pro mě nový úkol. Tyhlety situace tak nějak rozmělňovaly intenzitu vyprávění.
Z této hry jsem velmi nadšený a netušil jsem, jak si ji užiju a jakou měla ve výsledku hloubku a cit pro detail. Nevím, jak se hrála v prvních měsících po vydání, ale teď, po roce a půl, je to paráda. Pořád tam mám možnost se vrátit a dodělat spoustu vedlejších aktivit. Tak uvidím.
Žádné komentáře:
Okomentovat