 |
| IMDb, ČSFD |
Po vizuální stránce unikátní. Je to plné nápadů, zajímavých střihů, hrátek s obrazem a vyprávěním příběhu. Například celý film se mění poměr stran filmu. Většinu času je obraz posunut k jedné straně anebo se různě posouvá tak, aby vyzdvihnul to, co je zrovna na plátně. Takovýto přístup má autor snad ke všem aspektům v tomto filmu. Pro nováčky asi těžce stravitelné sousto, pro mě, jako fanouška, neskutečná zábava. Scéna zestárnutí ve vězení byla parádička.
S příběhem je to u mě už trochu horší. Kadence dialogů, časté přeskakování z dabingu do titulků a všemožných odkazů mi dalo slušně zabrat.
Příběh se skládá ze čtyř napsaných článků. Spojených jedním vydavatelstvím. Hlavní majitel kvůli své osobnosti sdružuje nejpodivnější tvůrce a ti pak píší o absurdních událostech, které se staly. No a všechno je to zvláštně zvláštní. Toulky městem, malířské umění odsouzeného vraha, stávka studentů a policejní akce. To celé ještě zabaleno do osobnosti hlavního majitele a životních příběhů některých autorů.
Osobně se mi líbil článek dva (umělec) a čtyři (policejní akce). Článek o stávce studentů jsem asi nepochopil. Věřím, že za to může časté skákání do cizího jazyka (tyhle filmy člověk „musí“ sledovat v dabingu) a i tak, se často skákalo z češtiny do francouzštiny. Ve velmi rychlé kadenci.
Herci hrají kvalitu, jak je ve filmech od Wese Andersona zvykem. Výborná (a překrásná) byla Léa Seydoux jako dozorkyně, nebo Steve Park jako kuchař.
Film je určitě plný přesahu, který bohužel plně nevidím. Celý jeho koncept určitě nese nějaké poselství. Jenže pro neznalé (asi historie), je to velký oříšek na rozlousknutí. To ho dělá asi nejméně přístupným filmem autora. Užil jsem si film a bavil se? Ano, jen si ten hlubší smysl budu muset dohledat na nějakém Youtube videu.
Žádné komentáře:
Okomentovat