 |
| IMDb, ČSFD |
Tento citát od Rainer Maria Rilkeho velmi silně shrnuje příběh filmu. Zažijeme v něm totiž jak krásu, tak i hrůzu. Něco, co režisér Taika Waititi umí nejlépe. Kombinuje zde humor a pozitivní pohled na život jaký je, ale i právě krutost druhé světové války.
Příběh se soustředí na mladého Německého klučinu Jojoa, který je v téhle obrovské mašinérii tak zblbnut, že prostě Německé Hitlerovské ideály jsou pro něj vším. Ve svém jádru, je ale hodný člověk a tak nějak do toho všeho nepasuje. Tímto způsobem je nám ukázána ta ona doba, kdy byli mladí lidé „vymývání“ ideologií a jak to na ně působilo. Hlavní hrdina, jako hodně dětí, má svého imaginárního kamaráda. V tomhle případě samotného Adolfa. Jejich pošťuchování a komentáře jsou velmi zábavné a taky slouží jako správná analogie pro kritiku a komentování válečné doby.
Velký kus si pro sebe ukousla i herečka Scarlett Johansson v podobě jeho matky a Německý kapitán Sam Rockwell, který je skrytě/neskrytě gay (což v té době není žádoucí). Skrz tyhle postavy je nám ukázána lidskost a dobrota, která v Německu samozřejmě byla. Na druhou stranu zde máme fanatickou komediální „krávu“ v podání Rebel Wilson. Její postava groteskně ukazuje tu špatnost.
Hlavní příběh se točí kolem toho, že matka hlavního hrdiny ukrývá mladou židovskou dívenku. Jojo ji náhodou objeví a rozhodne se v rámci studování skrz ni poznat, co jsou židi ve skutečnosti zač, a podat o tom zprávu. Jejich povídání a situace jsou velmi zajímavé a někdy dohnané až do extrému. Postupně se ale buduje jejich vztah a Jojo zjišťuje mnoho nových věcí.
Herečka Thomasin
McKenzie byla velmi dobrá. Roman Griffin Davis jako Jojo už zase tolik ne. Místy působil
dosti prkenně.
Film přesně ví, co chce říct. Kombinuje to humorem a dojemností. Člověk se u toho zasměje a možná uroní i slzu.
V posledních 2 minutách, kdy pomalu ale jistě začne hrát německá verze písničky od David Bowie – Heroes, je to tak neskutečně uspokojivý pocit a nahodí to člověku široký úsměv na tvář.
Žádné komentáře:
Okomentovat